Abych ale jen neláteřil... Istanbul skutečně oplývá nádhernými zákoutími. Člověk by i zašel do nějaké čajovny na nargile, kdyby zrovna nebyl ramadán. Napůl sekulární Turci byli v tomto ohledu až překvapivě tradiční. Graffiti přes prkna staré budovy, ohromný betonový most propojující Asii a Evropu a sveřepé výrazy trhovců na všech těch bazaarech, kde vám bez skrupulí prodají skelet iPhonu s tím, že je to opravdový iPhone. A považte, někteří Britové či Němci jim i na tohle skočí. Ne tak držgrešle Čech, který by si iPhone přece nikdy nekoupil. Jablka jsou nejlepší čerstvá, zelená, trochu kyselá a z vlastní zahrádky.
Nejvíce potěšení nám činilo courání místním bazaarem, okukování trhovců a jejich produktů, pojídání čevabčiči, popíjení kávy a konzumování dalších poživatin. Mešita naproti kostelu, přísné pohledy s obou stran. Vzpomínky na rozdělení trhu mezi muslimy a křesťany jsou stále živé. Z náhrobků, podobně jako všude jinde (Praha, Čína atd.), bylo vyrobeno zdejší dláždění. V zapadlém koutě visel vodou a větrem ošlehaný plakát jedné z her Václava Havla (Opera e Lypsareve). Budovy zdejších hamámů (tureckých lázní), datující se do 15. století k velkému vezíru Dautovi, stále ještě zaváněly harémem. Staré ottomanské karavanseráje - Kapan Han, Kuršumli Han a Suli Han – zase sváděly do minulosti a do časů vonících koření. Vše napojeno snad až na Hedvábnou cestu. Bazaar, nad nímž se tyčily jak kříže tak minarety, se navíc dále dělil na „teritoria“ - srbské, albánské, místní... Všude byl jiný „oficiální“ jazyk a jiná pravidla. Kafe však měli všude stejné. Absintérie „Zelená bludička“ v jednom z ohybů hexagonového tvaru čtvrti dala vzpomenout na podnik „Absenta“ v srdci barcelonské přistěhovalecké čtvrti. Nicméně podle nejnovějších informací, ta barcelonská již bohužel neexistuje.
„Bécs ist BAΛKAN“ („Vídeň je Balkán“). Takovým nápisem vás vítají posprejované zdi na každém rohu. Když se podíváte na Vídeň blíže, je to opravdu multikulturní město. V ulicích uslyšíte srbochorvatštinu, maďarštinu, slovenštinu, rumunštinu a mnoho dalších jazyků. Vždycky jsem měl Vídeň za nudnou, upjatou a staromódní. Popravdě řečeno, až tato zákoutí a zjištění, že ne všechny, ale jen drtivá většina hospod zavírá před desátou hodinou, její...
Nejkurioznější situace nastala v třebíčské nádražce, kde se k nám přitočil místní člověk v momentě, kdy jsme čekali na guláš. Byl to zdejší sedlák, který měl rád asijskou literaturu, především pak japonského spisovatele Haruki Murakamiho. Byl převelice rád, když jsem mu doporučil některé z korejských i čínských děl v českých překladech.
Jedna z pouličních svatyněk v Chaozhou 潮州, provincie Guangdong. Holga 120 GCFN / Kodak 100
Druopta Efekta / Kodak Portra 160; Zde leží zakladatel čínského súfismu odnože islámu - Hodža Abdalláh (华哲·阿卜董拉希, zemřel v 80. letech 17. stol.). Město Langzhong, mešita Baba si - více fotek zde.
