Okres Shiping v prefektuře Honghe je známý kvůli místnímu ožíhanému tofu, jehož vysoká kvalita je přičítána zdejší vodě. Do jedné takové továrničky na tofu jsme i nakoukli. Starobylá vesnice Zhengying 郑营 je zase plná stromů obsypanými granátovými jablky. A městys Niujie 牛街 je zase ztracený v mlžných horách se spoustou terasovitých polí. Takové byly první dny v Honghe.
Cesta severním Yunnanem pokračovala přes staré známé sídlo čínských hippies Dali 大理, pokračovala přes krátkou zastávku v Mezinárodním institutu yiských studií v Chuxiongu 楚雄 a skončila v divotvorném a geologicky zajímavém Yuanmou 元谋, sídlem pravěkého člověka yuanmouského.
Od jezera Lugu yiským Ninglangem 宁蒗 přes nucenou zastávku v příšerném Lijiangu až do Baiské autonomní prefektury Dali. V okrese Jianchuan 剑川, který je po celé provincii proslulý baiskými tesaři a dřevorytci, se nachází kouzelná vesnice Shaxi 沙溪. Ač se již pečlivě zakotvená v průvodci Lonely Planet a turistů je rok od roka více, stále si zachovává svůj charakter. Místní názvy se hemží slovem "jiao" 教, což zdůrazňuje, že místní obyvatelé velmi uznávají vzdělanost. A to se odráží i na jejich charakteru - troufám si říct,...
Po dvou letech opět u jezera Lugu. Jako všude v Číně, změna je znát. Můj kamarád Longbu byl nucen se přestěhovat na druhou stranu jezera, z původního nádherného domu byl vypuzen. To nádherné atmosférické místo je právě v přestavbě, protože nějaký zkurvený laoban se prostě tak rozhodl. Na jedné straně radost ze setkání se starým známým a z toulání se přírodou s Im, na druhé straně v srdci smutek z všečínské pomíjivosti... Takový je holt život. V Číně...
Úžasné planiny (Xiaoyankou 小岩口), vápencový prales (Lüshilin 绿石林, kde nás stihla obrovská průtrž mračen) a rozkvetlý mokřad (samotná Gesala 格萨拉, v létě pravidelně přikrytá mlhou). A také ráj pro geology. Celé dny jsme prolézali stráně, kopce, prolákliny, špicholaté vápencové útvary. Čtyři dny jsme bydleli ve vesnici u místních Yiů, přistěhovalců z přilehlého yunnanského okresu Ninglang 宁蒗. K jídlu podávány brambory na všechny způsoby, uzené vepřové a skopové, pohankový chleba, polévka z čínského zelí a na uvítanou...
Za dob Kulturní revoluce byli mladí lidé z měst posíláni na převýchovu na venkov, aby také zakusili něco té "rolnické roboty". Většina lidí na nás koukala překvapeně a říkala nám, že když jsme tuto dobu nezažili, nemůžeme obsahu muzea rozumět. Na chvíle strávené na venkově většinou vzpomínali s nostalgií a skepticky poznamenávali, že dnešním rozmazleným mladým nemohoucím bytostem, kteří znají jen chlast a internet by podobné cvičení jen prospělo...
Něco z typického čínského "guzhenu" ("starobylé vesnice"), něco Yiské špíny, něco příjemného podnebí Chladných hor.
Velmi zdařilé muzeum se spoustou artefaktů!
Býčí, beraní, kohoutí i mužské zápasy, závody koní a soutěž krásy... Spousta jídla a pití, veselice i ožralecké bitky. A nakonec správní město v plamenech. Takový je Yiský svátek pochodní, který v současné době slaví i Hanové a jiné národnostní menšiny. V hlavním správním městě Xichangu to ovšem vypadá tak, že chudí Yiové z hor prodávájí pochodně bohatým Hanům z města, kteří tento svátek čím dál tím více považují za svůj.
Původně zamýšlená turistická destinace, v současnosti ztracená v lesích okresu Zhaojue 昭觉... Taková je magická mýtinka, jejíž okraje jsou lemovány balvany s více než tisíc let starými skalními malbami. Od cesty je místo vzdáleno cca 6 kilometrů a velmi těžko se hledá. Nebýt jednoho milého stařešiny z přilehlé vesničky, asi bychom v těch polích a lesích bloudili dodnes. Malby se datují do období Dalijského království 大理国 a vyobrazují různá mýtická i skutečná zvířata, Buddhu, lidi na lovu i Yiského učence bimo 毕摩, což je jediné...
Na hoře Siyiamo 斯依阿莫山 v okrese Meigu 美姑县 jsou do skály vyryty staré symboly (řada z nich falických, jeden vyložený trilobit a ostatní kruhového charakteru), patrně z doby před 3000 lety. Hora je údajně pohřebištěm starodávných lidí Pu 濮人 a dříve se sem nikdo neodvážil lézt, protože jde o prokleté a zakázané území. V současné době se vedou dohady, zda mají tyto obrazce návaznost na kulturu Sanxingdui 三星堆... O místě jsme věděli z doslechu a dík patří starostovi vesnice Equgu, že nás dovedl k cíli!
Centrální Liangshan - kraj divokých Yiů, tajemné magie bimů i obrovské chudoby a jiných neduhů. Můj kraj... Napřed Mahu 马湖 ("Koňské jezero") v okrese Leibo 雷波, pak Meigu 美姑, Zhaojue 昭觉, Butuo 布拖 a nakonec Xichang 西昌.
Začátek léta byl poněkud deštivý, zato teď ke konci července už má moje kůže barvu průměrného čínského rolníka. Vše to začalo v lehce podivném okrese Yibin, návštěvou visících rakví Boren xuanguan 僰人悬棺, pokračovalo touláním se křivolakými uličkami vesnice Lizhuang 李庄古镇 a zkoumáním místní domácí palírny. Taoisticko-buddhistická hora Cuiping shan 翠屏山 dlící uprostřed města a park Liubei gongyuan 流杯公园, ve kterém si songští básníci posílali pohárky s víném po proudu líného potůčku vše zakončil. Pak bylo...
Návštěva dvou úžasných muzeí. První bylo na řadě muzeum sichuanské kuchyně (成都四川菜博物馆), které je jediné svého druhu na světě. Po něm následovala ještě více dechberoucí moderní stavba, kterou navrhl mladý architekt Liu Jiakun 刘家琨. Vnitřek tohoto muzea (jméno dosl. znamená něco jako "jelení obora", nicméně odkazuje na pojmenování jednoho z místních exponátů 鹿野苑石刻博物馆) je věnován buddhistickým sochám. Moderní architektura se snoubí s nádherně zachovalými artefakty, kolem je spousta zeleně a vody, okolo...
Výlet do rezervace Jiuzhaigou, u jejíž brány zaplatíte nejdražší vstupné v celé Číně: 170元 pro studenty (220元 plné) + 90元 "ekobus" po parku + 10元 pojištění. Vážení Kitajci, jděte se ale už vážně bodnout! Rezervace je krásná, o to nic, nicméně pokud odečtu zelenou a modrou barvu jezer, nadmořskou výšku mezi 3000-4000m a pár "jakožetibetských" vesnic, tak za stejnou cenu můžu jet na týden do Tater, kempovat u ples v Račkově dolině, ládovat se lančmítem, užívat ticho a mít na obličejí přiblble rozzářený výraz. A...
