Byly to složité dny a měsíce. Na účtě téměř nic, stěhování z domova do prázdného bytu, nejistota, podnikání (nakonec spíše neúspěšné) a do toho příjezd Im do Prahy. Dvě matrace na zemi v prázdném bytě, na nic víc jsem se tehdy nezmohl.
Za ty tři letní měsíce, které ovšem utekly jako voda, jsme toho stihli opravdu hodně. Kromě snad všech pražských zákoutí (především díky muzejní a kostelní noci) jsme prozkoumali i místa v ČR, kam jsem doposud neměl namířeno. Telč, Třebíč, jižní Morava, Mikulov, Valtice, Lednice a také Břeclav. Jen lituji, že jsem se nezastavil u svých tamních příbuzných.
Nejkurioznější situace nastala v třebíčské nádražce, kde se k nám přitočil místní člověk v momentě, kdy jsme čekali na guláš. Byl to zdejší sedlák, který měl rád asijskou literaturu, především pak japonského spisovatele Haruki Murakamiho. Byl převelice rád, když jsem mu doporučil některé z korejských i čínských děl v českých překladech.
Léto bylo zážitků plné do té míry, že mi na jeho konci zbyly na účtě dvě stovky – tedy poté, kdy jsem zaplatil poslední nájem a stěhoval se do Vokovic. Můj účet byl jako průtokový ohřívač. Jak to tak ale už bývá, měl jsem nakonec pořádnou dávku štěstí a vše tak směřovalo do Hongkongu a posléze do Chladných hor.
Diskuse k příspěvku
V diskusi zatím není ani jeden příspěvek.