Wild Wild West.karosh.net

První zastávka tedy Kangding, město s nevalnou pověstí. Ihned po příjezdu mě do palice praštilo déja vu - Andorra la Vella! Akorát divočejší a špinavější. Město je také zaseklé do údolí, také je plné nových skleněných a blyštivých budov a také si hraje na superrozjetou zašívárnu. V centru nechali Číňané blahosklonně asi 10 domů ze starých časů, jinak všechno srovnali se zemí. Všude po zemi se válejí sušící se houby, které ve zdejším kraji rostou jako šílené. Město jimi také charakteristicky voní. Nedávno jsem četl historku o tom, jak dvě tibetské vesnice natolik soupeřily o "sféru vlivu" nad houbařským územím, až to odneslo 10 cápků kulkou v xichtě. Nic naplat, hned ráno se jede dál. Jednu noc v odporném a usmolené (ne)hotelu přežijeme a v 6:30 hurá do Litangu, města odříznutého od rozumné pozemní komunikace desetihodinovým adrenalinovým drncáním po suti, která pamatuje loňské ničivé zemětřesení. A k tomu všemu ve výškách mezi čtyřmi a pěti tisíci metry nad mořem. První dvě hodiny byly armageddonem. I když jsem nevěřící člověk, v pravé ruce jsem svíral lacinou měděnou podobiznu Svatého Kryštofa, patrona cestovatelů, kterou jsem našel po pár pivech před hospodou U Myslivce. Klasický dvojboj "vpravo skála, vlevo propast" naštěstí vyhrál řidič. Nora spala, já jsem se pošťuchoval s jedenáctiměsíčním synkem Tibeťanky, která seděla vedle mě. Druhá třetina cesty byla velmi poučná. Zprvu se mi zdálo, že vesnice na náhorní plošince poničené zemětřesením postavili znova Číňané (některé domy byly totiž růžové), ale pak jsem musel uznat chybu. Domy v tibetské provincii Kham se stavějí jiným způsobem, než v provincii Amdo. Ty nové tak postrádaly to kouzelné oprýskání, ale hlouběji ve vnitrozemí se khamská architektura předvedla v plné
parádě. Škoda, že z autobusu nefotím - radši se dívám.
Do Litangu, který leží o cca 350 metrů výše než Lhasa jsme dorazili zaprášení a ukodrcaní. Poslední čtvrthodinu
jízdy jsem si málem ukousnul obě škraně, protože jak říká statistika - 80 procent dopravních nehod se děje na posledních
dvaceti kilometrech před cílem. Řidič autobusu, jinak výborný, jakoby chtěl také přispět svou troškou do mlýna a chvílemi jsem měl pocit, že by serpentiny raději sjel "šusem", než by nás byť jen o deset minut později dovezl do cíle... No nic... Ubytovali jsme se, těžko se nám dýchá - jednak kvůli výšce a druhak zásluhou všudypřítomného prachu. Druhý den bude následovat zevrubná prohlídka planin...

Diskuse k příspěvku

    V diskusi zatím není ani jeden příspěvek.

Odpověď

*

(13167)

Copyright Jan Karlach 2001 - 2024. Vytvořeno na základě šablony Obscura, jejímž designérem je elemis. Všechna práva vyhrazena.