Uplynula dlouha doba od posledniho zapisu. Bylo to kvuli dostupnosti internetu na laoskem venkove. Ted jsem v Phnompenhu, hlavnim meste Kambodzskeho kralovstvi a dluzim vam popis poslednich par dni... Tedy skoncili jsme v Champasaku a prohlidkou klastera Wat Phou. Hned druhy den jsem se vypravil dale na jih, na mekongsky ostrov Don Khong, rodiste soucasneho laoskeho prezidenta, ktery udajne na ostrove travi vice casu, nez ve svem prezidentskem palaci ve Vientiane. Prejezd pres reku samozrejme zase trval dve hodiny, protoze v Laosu neni kam spechat... Ihned po prijezdu jsem se rozhodl, ze cely den nebudu delat vubec nic. Castecne me k tomu donutily okolnosti, protoze jih Laosu je tak neuveritelne zpomaleny, ze to proste na cloveka dolehne a neda se nic delat. Zbytek dne jsem tedy prolezel v hakace a za mirneho pohupovani usinal a usrkaval limetkovy freshjuice s medem.
Druhy den to uz ale chtelo nejakou akci. Za pet dolaru jsem si pujcil motorku s razenim. Byla to legrace, protoze stroj mel najeto asi 100000 kilometru, rozjizdet jsem se musel na trojku a ani jeden ukazatel na panelu nefungoval. Nastesti brzdy byly ve vytecnem stavu. Na ostrove nejsou temer zadna motorova vozidla, takze krome lezernich buvolu a priblblych slepic, ktere radi skacou pod kola cehokoliv, co projizdi kolem, zadne nebezpeci nehrozilo. Prolezl jsem tedy par vesnic s chramky, obzvlaste jeden byl rozkosny - pouze drevena kuca v kamennou podlahou a uvnitr socha Buddhy, opodal v mocalu se hrde tycila stupa. Objevil jsem taky jeden chram v dzungli. Po asi dvaceti minutach prochazeni vesnickami a lesem jsem narazil na sutr s rytinou. Mel to byt maly preangkoriansky klaster, ale nyni z nej zbylo pouze par podobnych kamenu. Na jeho miste byl postaven novy, buddhisticky mikroklaster, ve kterem slouzil jeden stary mnich a na starosti mel dva novice - asi desetilete kluky. Misto melo suprovou atmosferu. Pote jsem asi 3x objel ostrov dokola (35 km roundtrip), abych dostatecne uzil benzinu, do ktereho jsem vrazil tezke dva dolary, vratil motorku a poslusne se vratil do hamaky.
Dalsi den byl na poradu vylet lodi na dalsi ostrovy. Kvuli obdobi destu se 4000 ostrovu smrsklo na pouhych 400, cesta lodi byla zajimava. Po brehu litalo spousta deti, ktere neunavne mavaly. Dorazili jsme na tiche ostrovy - Don Det a Don Khon (pozor, bez "g") plne bungalovu. Na tomto miste se daji stravit treba tri dny lezenim v hamace a popijenim koktejlu. Ostrovy maji nejake 3 km2, takze krome obcasnych navstev mistnich ostrovnich kmenu se tu vlastne nic jineho delat neda... Kdybych mel vic casu, urcite bych tu nejaky ten den stravil... Dalsi na programu byly ohromne mekongske vodopady obtezkane skupinami laoskych a cinskych turistu, kteri hykali nadsenim a horecne mackaly spouste svych digitalnich fotoaparatu... Cesta zpet trvala dvakrat dele, jelikoz jsme jeli proti proudu. Lehnul jsem si tedy na prid a po chvili usnul... :). Musim rict, ze obdivuji mistni kapitany. Neni lehke na Mekongu nenarazit do nejake klady pod vodou, obzvlaste v obdobi destu, ale oni to maji pevne v ruce.
Toto byl muj posledni den v Laosu (fnuk), dalsi rano jsem briskne vyskocil a vyrazil autobusem smerem ke kambodzske hranici... Chtel jsem dojet primo do Phnompenhu, a tak jsem si koupil lehce predrazeny listek, ale ve finale se to vlastne vyplatilo. Zhruba po hodine jsme dojeli k budce s jednim oficirem uvnitr. Dostal jsem opousteci rozmazane razitko a zaplatil "departure tax" 1 USD. Vsichni vime, o co jde, ze... Po prujezdu dzungli po nechutne rozmlacene a rozbahnene ceste jsme dorazili k druhe budce, kde jsem dostal 2 razitka, za ktera jsem zaplatil 2 USD. Nebylo to vubec komplikovane... Pak nasledovala cesta do Phnompenhu, behem ktere jsme asi 6x museli presedat z busu na bus. Nutno podotknout, ze Kambodza je evidentne mnohem bohatsi, nez Laos. Maji krasne nove silnice, obcas dokonce i osvetleni. Behem posledniho useku cesty, ktery se jel za tmy, jsem malem umrel strachy, jelikoz po silnici pobihala ruzna zvirata, deti a dalsi havet, mezi tim vsim klickovaly neosvetlene motorky a kola (ano, v Kambodzi neni povinne svitit ani v noci) a ridic trosku klimbal. Nicmene kolem pulnoci jsme uz byli v prijemnem guesthousu na jezere a pili pivo. Pan recepcni briskne pribehl a hned mi nabidnul, jestli si nechci koupit nejakou tu marihuanu, pripadne si jit zastrilet ci rovnou koupit nejakou tu bouchacku ci raketomet. Nutno podotknout, ze Kambodza se uplne lisi od vseho, co jsem zatim videl a zazil. Trochu to pripomina Indii, ale je to cele nejake divocejsi...
Dneska si dam zase trochu voraz, projdu se za svetla po meste a vecer vymyslim, co dal...
Vim, ze zapisky jsou trochu ridsi, nez z Ciny, ale je to dano castecnou spatnou dostupnosti internetu a castecne taky naladou, ktera v zemich panuje. Nikam se nespecha, vsechno trva, takze clovek taky trosku zlenivi... Budu se ale snazit drzet standard... :)
Diskuse k příspěvku