"Ty vole, rozsviť ještě ty dálkový!" křikla na Radka Janečka vyděšená Markéta Němcová a s očima přilepenýma na předním skle usilovně ostřila na střechu auta Filipa Horáka, které jelo nedaleko před ní. Dálková světla blikla podruhé a o domněnce, kterou se až doteď zdráhala vyslovit, už nemohlo být pochyb. "Ty vole," začala svou šlechtickou mluvou Markéta, "vždyť na tý střeše jede nahej člověk..."
Co dodat... Snad jen - Plasy X-treme Tour 2002 aneb akce, na které nebyl vidět zdaleka jen Filip Horák nachcaný jak ševcovské kopyto a nechající se vozit v pozdních nočních hodinách v Adamově rouše na střeše svého vozu... Dlouho nebyla žádná událost třídního života očekávána tak intenzivně, jako pětidenní monstr kalba, jež byla organizačním štábem Policar - Najman svolána koncem června do nenápadné ubytovny v Plasech a opentlena nevinným označením "školní výlet". Jen si představte bandu povětšinou osmnáctiletých lidí, ponechaných na pět dní v horkém létě a s vidinou lákavých prázdninových dobrodružství před sebou. Nebyly-li vztahy mezi námi ve třídě či se spolužáky v ročníku vždy ideální, měla nás tato intenzívní utužovací kúra nejen sblížit, ale v extrémních případech, viď Náčelníku (o tom bude ještě řeč), dokonce po hříchu "přivést svým průnikem do mínusu".
První vlaštovky se začaly na místo činu sjíždět už před pátečním polednem. Snad to bylo způsobeno třílitrovým objemem motoru, neobyčejným řidičským umem či snad tím, že jsme se vyflákli na školu a už v devět vyrazili z Prahy, faktem ale zůstává, že naše skupinka v autě Filipa Horáka přijela jako vůbec první. Ihned jsme vyhledali správce budovy pana Chválu. Ten nás přátelsky přivítal a nedbale rozhodil rukou na znamení, že je nad otázky, kdo bude mít jaký pokoj, zvysoka povznesen. Tím jeho laxnost neskončila, bohémský správce Chvála nejenže později nijak zvlášť nenaléhal na celkové finanční vyrovnání výletu, ale po celou dobu pobytu ani nestačil zaregistrovat, kterouže část budovy to obýváme… Zatímco v průběhu dne postupně přijížděl i zbytek Jarkovského dětí, začali jsme pomalu řešit obligátní otázku co s načatým večerem. K dispozici byla celkem tři auta (Horák, Policar a "Ou jé" Lipert). Náhoda tomu chtěla, že zrovna na tento páteční večer připadal koncert hiphopové kapely Projekt Ill v nedaleké Plzni. Jak je jistě každému známo, v kapele účinkuje též zdatný raper Runštuk, pro muzikantské účely opatřen vzhledem ke svému posluchačskému "nadání" případným jménem MC Monno. Fíla Horák, Kára, já, Marta a Verunka, čili formace bezmezných obdivovatelů kalhot s rozkrokem u kolen, zpocených negrů a basketbalových košů, jsme si nemohli nechat událost ujít. Nasedli jsme tedy do Fílova Hyundai s automatickou převodovkou, třílitrovým motorem a lidovou spotřebou 15 litrů na sto a vyrazili vstříc nočnímu životu města piva, špatného ligového fotbalu a spousty permanentně nachcaných pivních blbů - Plzně. Před klubem v ulici klasika Petra Bezruče již několik klasiků postávalo. Zanedlouho jsme zjistili několik důležitých věcí s proměnlivou hladinou příjemnosti: pivo za dvacku - na místě je už i pan Kšiltovka (viz předcházející příspěvek "Jdeme na kafe") - uvnitř je naprosto nedýchatelno - Projekt Ill začne hrát nejdříve za tři hodiny - Fíla Horák opět neuspěl při shánění žárovky do pravého světlometu svého auta. Na celé hudební produkci, kterou by si nezasvěcenec mohl lehce splést s recitací doprovázenou pouštěním desek, byla pozoruhodná především podoba scény. Za zády vystupujících byly totiž celý večer na velké plátno promítány videosekvence převážně se záběry z extrémních sportů, jejichž souvislost s kapelami jsem za celý večer neodhalil. Nikdy se mi též nepodařilo odhalit, kdy patří potlesk a obdivná citoslovce muzikantům a kdy dění na plátnu. No nic, taky kultura...
Bylo tu sobotní ráno a většina z nás se kupodivu probudila bez příznaků tolik oblíbené iontové disbalance, lidově postnachcávací kocoviny. Nevím jak u děvčat, ale u nás chlapců to bylo způsobeno především lákavou vidinou sobotního koupání a s tím spojenou nutností zachovat si čilé smysly, neboť se měly opět po dlouhé době hodnotit naše spolužačky v plavkách a jak známo - když je člověk vožralej, je královna každá… A bylo to právě přírodní koupaliště v Kaznějově, na němž jsme díky Cimrmanově vynálezu dvoudílných plavek zjistili, že naše děvčata jsou krásná i pod drobnohledem zraků nezkalených démonem alkoholem. Do toho se zjevil nečekaně jako kopačák v Seamanově brance Žála, vole, se svým favoritem, vole. Bylo to auto, debile vole, se kterym měl radši vodjet do chyndy a přijet pozejtří, vole! Nejenže tomu jeho čtyřkolovému striptérovi, vole, nešlo stahovat jedno okénko a nefungoval tachometr, ale ještě musel za jízdy pořád topit, vole, aby se mu nepřehřál motor, vole blbej! No zkrátka fenomén fotbalových trávníků a pivních hlášek Žála dorazil. Tím byly karty rozdány a hned po večeři se šlo na fočus, protože co dělat jinýho, vole. Žálovo mužstvo bylo sice nakonec poraženo, ale to bylo jasné už předem; vždyť i sám rozčilený Žála se nechal slyšet, že to stálo za píču a že to bylo všechno stejně koupený. Vole…Tou dobou však situace houstla i na jiném poli, než je to zelené fotbalové. A sice na poli společného chlastání, kvůli kterému jsme, co si budeme povídat, vlastně přijeli. Realistické odhady pravily, že za necelé dva večery padlo tolik piv, kolik je mezi Židy neonacistů. Navíc dosud nebyl splněn jeden z hlavních cílů pobytu, a to konečně ožrat i ty nejzapřísáhlejší abstinenty, kteří v naší třídě už delší dobu přežívají jako ohrožený druh.Přes veškerou snahu však centrální organizace opět selhala, čímž dostala diskofilní odnož našeho ročníku lákavou možnost utéci před nudným večerem na ubytovně na echtovní vesnickou dydžinu.Stalo se a my znovu poznali, že Praha opravdu není velkoměsto. Zde, v jediném klubu v okolí deseti vesnic, nesoucím přiléhavý název "Klub" a nacházející se v ulici U Klubu, to žilo daleko více než v celé Praze dohromady. Všichni tu vypadali strašně světácky, pili koktejly, o kterých se nám Pražákům ani nezdá a hlavně nosili sportovní soupravy Adidas se čtyřmi a více pruhy a jak známo - čím více pruhů, tím více Adidas.Místní šéf DJ Brčko k naší spokojenosti zahrál i takové klenoty, jako jsou normalizační Poupata Michala Davida či nové vypalovačky Illony Csákové a my se mohli se silnou katarzí následně odebrat nejprve na postpůlnoční koupání (Žála šel na adama!) a pak domů. Tam jsme s nelibostí zjistili, že ze zde zbylých spolužáků většinou opět táhne střízlivost.
Následující dva dny, sváteční neděle a kalební pondělí, však už měly patřit nekompromisnímu chlastacímu maratonu, asi takovému, jaký prognostici agentury Zvratky pod stolem očekávali už od samého začátku. Sálo se mnohdy v takovém tempu, že chronologičnost jednotlivých událostí brala za své, pročež vám teď mohu nabídnout jen jakýsi neobjektivitou zavánějící osmačtyřicetihodinový koktejl. Tedy - slušelo by se asi začít od nejvychlastanějšího kvedloně celého výletu, jímž byl vyhlášen jednoznačně pivní blb Vašek Runštuk. Ten totiž dokázal své orgány velmi svědomitě na dva dny naložit do lihu a jeho okolí zbyl jen pohled na neustále se motající trosku, která se povětšinou bez jakékoli zjistitelné motivace potácela z místa na místo.Je to k neuvěření, ale nakonec se podařilo realizovat i výše zmiňovaný ústřední cíl výletu, a to zkárovat i ty nejvíce alkoholově zdrženlivé jedince, tzv. alkopanice. Jak krásný byl pohled na Emila Doležela a Filipa Fikejze, kteří šli hrát ve tři ráno plážový volejbal. Borci třímali v rukou lahve fernetu a broskve a když si s nimi poblíž stojící alkáč Karlach odmítl řádně přihnout, uslyšel jejich pohrdavé: Ty jseš ale slušňák!Samostatnou kapitolou byla zdejší knajpa. Díky známému abstinentovi Hornovi, který místo výletu doporučil, byla sice poměrně vzdálená, avšak naše auta nás traumat pohybu spolehlivě zbavila. O to zajímavější pak byly cesty zpět, zejména pokud se nedostávalo střízlivých řidičů a Martin Lipert se musel vyrazit zeptat přihlížející policejní hlídky, zdali může po dvou malých pivech za volant. Ještě, že je balónek vůči špekům imunní :-). Leč vraťme se ke knajpě. Zdejší výčepní byl opravdový chronický notor, který neskončil šichtu střízlivý a obvykle nechával polovinu lidí odejít bez placení. Děvčata pravidelně kropil vodopádem dvojsmyslných poznámek a chtěla-li některá obzvláště vyvedená micinka panáka, nechal kolovat rovnou celou flašku.V takovýchto podmínkách se nám dařilo jako v Moskvě potkanům. Můžeme jen spekulovat, jakou roli sehrál alkohol v další disciplíně, a to v tzv. "Hippies Sexual Revolution", ale určitě obrovskou. Asi by nebylo úplně košer rozpitvávat to tu jmenovitě, ale pár poznámek si opravdu nemohu, nemohu odpustit. Nelze nezmínit alespoň dva mistry vysokých sklizní, a to jednak populárního Náčelníka, jednak jmenovce majitele cestovní kanceláře Fischer. Zatímco druhý jmenovaný odkopal svůj zápas v relativní herní pohodě přímo v putyce (viz foto), o výkonu Náčelníka začaly kolovat legendy. Ty ještě utvrdila pí uč. Duhodusíková, kterou osudnou noc oddělovala od místa činu pouze tenká a naprosto nezvukotěsná stěna. Při předávání vysvědčení celou věc komentovala slovy: "Nemohu se nevrátit k výkonu vašich dvou souložících spolužáků. Podle toho, co jsme v noci slyšely, jsme se s paní učitelkou Vostrou shodly, že by nás moc zajímalo, jak ta dotyčná druhý den seděla v autě a zároveň jsme přesvědčeny, že ten dotyčný, alespoň podle symbolu strany, musel volit ODS..."
Tak takhle nějak to všechno probíhalo. Možná jsem na něco zapomněl a něco zkreslil, ale jsem taky jenom člověk. A navíc dost neférovej, protože kdyby to psal někdo jinej, určitě by nevynechal, jak jsem se totálně zeblil před hospodou (což Tomáš Štumpa diplomaticky charakterizoval jako "chlapské šestilitrové odplivnutí"), nebo jak jsem si v hospodě na záchodku přes půl hodiny tvaroval tekutým mýdlem na hlavě číro a ono se mi nakonec stejně nepostavilo... Ale to už je život.
Šťastna
Diskuse k příspěvku
V diskusi zatím není ani jeden příspěvek.