Jo jo, roky plynou a z našich oktavánských bratří a sester, kteří před osmi lety s vystrašenými ksichtíky poprvé nesměle překročili rohožku školní budovy, se stali životem ostřílení kvedloňi, kterým čouhá maturitní vysvědčení z kapsy. Běžným lidem, zejména těm, kteří se narodili po roce, kdy byla vynalezena tolik populární "ohnivá voda", určitě není nutno vysvětlovat, jak vhodnou příležitostí byl konec maturit k uspořádání závěrečného posezení.
Ve společnosti svých vrstevníků si všichni nejraději povídáme o kultuře a filozofii. Obvykle semeleme nejnovější počiny na poli literatury, divadla, vážné hudby a baletu, jako je třeba obnovené vydání spisů Viktora Šolochova, odvážné pojetí nového nastudování Moliérova Mizantropa v podání Městského divadla Golčův Jeníkov či drobné technické nedostatky virtuoza Rybičky v Chopinově třetím klavírním preludiu d moll. Aby bylo zabráněno konzumaci alkoholu, nápoje nevyzrálých primitivů, kteří bohužel tu a tam potřísňují naše řady, navrhoval vůdce občanského sdružení Abstinencí k dlouhověkosti Jiří Smíšek uspořádat setkání ve velkém sále Ústřední knihovny Praha. Těsně před námi si však sál pronajal Klub přátel Boženy Němcové a poté, co neuspěl ani Vratislav Šmelhaus, který měl dohodnout pronájem Kongresového centra, jsme byli nuceni přistoupit k náhradnímu řešení a využít služeb echtovní punkové knajpy Guru...
Dveře zvenčí nenápadného, o to však uvnitř rozlehlejšího baru se přede mnou rozestoupily v hodinu již lehce pokročilou, pro kolegy s digitálními hodinkami had,had:židlička, pendrek; neboli 22:41. Mé cigaretovým kouřem zjitřené bulvy se rázem vypoulily do výrazu Ozzyho Osbourna poslouchajícího kompilaci Best of František Nedvěd. Mezi cizími návštěvníky se tu totiž potloukalo jen ubohé torzo očekávaného kolektivu, vesměs posedávajících jen asi u dvou stolů. Jediný, kdo vypadal trošku aktivně, byl Jiří Smíšek, který své nahromaděné energii dával průchod u hracích automatů. Příslibem větší společnosti byla jedině známá individua, která se tu a tam vynořila ze změti chodbiček v zadní části lokálu. "Ty vole, všichni jsou dole!" zazněly ke mně verše jakéhosi pivního poety a já se lačně po vzoru postav z antických bájí vrhl do nepřehledného labyrintu průchodů, u jehož cíle však nečekal Mínotaurus, ale zábava, tepající pulsem života bratrstva Jiřího Gutha-Jarkovského.
Z maturantů nechyběl téměř nikdo, velmi slušně byl zastoupen i učitelský sbor. Zato naše septimánská účast vypadala spíše jako počet čistých sedaček ve vlacích Českých drah. Z áčka pouhopouzí dva, od nás s bídou sedm.
Pípy byly v permanenci, půllitry se točily jak na centrifuze. Nebyl to však jen alkohol, který tekl proudem. Povážlivě rozprouděná byla i řeka informací, kterou vydatně napájely tábory kantorstva a žactva. Agent Jirka "ČTK" König neopomenul jediný detail z našeho slavného loňského zájezdu do Francie, který, jak známo, byl daleko spíše než sportovní výpravou jednou velkou dionýsovskou tekutou hostinou. Ostatně stejně jako tato oslava.
Půlnoc minula stejně rychle, jako dobře vykrmený pes probíhající somálskou vesnicí, a zábava nabírala na obrátkách. Nespoutané veselí vládlo i u stolu, za nímž byli soustředěni kantoři a obzvláště paní učitelka s příjmením našich jižních sousedů byla ve velice neformální náladě. Bohužel, našim učitelům na rozdíl od nás za pár hodin začínala škola, a tak museli okolo jedné hodiny takticky vyklidit pozice. Ochudili se tak o vrchol večera, o který se opět organizačně postaral DJ Smíšek. Jen co do přehrávače vjelo první cédéčko s Illonou Csákovou, vytvořil se uprostřed lokálu kotel zběsilých tanečníků, jejichž nadšení z pohybu neznalo konce. Po snad dvou hodinách spontánní diskofílie začala i těm povážlivě vyhoustlým jedincům docházet šťáva.
Bylo 4:00, Guru zavíralo a odmaturovavší jedinci se pomalu začali upravovat do podoby, ve které by mohli o čtyři hodiny později na ceremoniálu na Staroměstské radnici přebrat maturitní vysvědčení. Nepřeju si vidět, jak budeme vypadat příští rok my...
Šťastna
Diskuse k příspěvku
V diskusi zatím není ani jeden příspěvek.