Tak jsem se konecne dostal k netu. Trvalo to hodne dlouho, protoze filipinska omladina okupuje vsechny dostupne internetove kavarny a hraje od solitaru az po counter strike.
Tim padem budou zapisy spore a bude jich mene, nez z Ciny. Abych tedy popsal cestu sem. V patek 7:15 jsme nasedli do velmi maleho vrtuloveho stroje od CSA a zhruba za hodinu byli v Mnichove. Nemci nas nechali cekat zamcene v mistnosti, pres jejiz prosklene dvere jsme meli moznost pozorovat nase cirkulujici batohy na pasu. Schengen neschengen, co se da delat.
Objevil jsem internetovou kavarnu a hned do ni zalezl. Musel jsem totiz resit problem s filipinskou aerolinkou SEAIR, ktera nam zrusila let na Palawan. Pravidelne mi pak chodily 2-3 e-maily denne, jejichz obsah si ovsem navzajem odporoval, takze situace nebyla zrovna ruzova.
Pote jsme sli na boarding, leteli jsme s Qatar Airways. Na miste uz cekalo spousta batmanu (= zeny v burkach), kolem nichz radostne skotacilo jejich pocetne potomstvo a v dlouhe fronte stali zachmureni vousati manzele.
Necekal jsem, ze QA budou takovy luxus. Na vyber z 3 jidel, neustale po ruce letuska s pitim ci dalsim jidlem, u sedadla dalkovy ovladac a pred xichtem display. Na vyber zhruba 150 filmu, hry (tetris, nejake plosinovky a podobne), serialy, prime prenosy, zpravy a buhvi co jeste. Let tim padem utekl dost rychle.
V Dauha to nebyla takova idyla, jak jsem si predstavoval. Na to, ze obyvatele teto male zemicky v Perskem zalivu se topi v rope to nebylo nic zvlastniho. Zachody byly dokonce horsi, nez na moskevskem Seremetevu II a to je co rict.
Druhy let - z Dauha do Manily probihal v tom samem strihu, akorat muslimy vystridali Filipinci. Podstatny rozdil byl v tom, ze Katarane (Katarci?) nemaji moc potrebu ukazovat obsah zaludku spolucestujicim, zatimco Filipinci (a zjistuji, ze to proste plati pro Asiaty obecne) se velmi radi pochlubi. Az zacaly dochazet "sickbagy", tak jsme si s Norou museli odtrhnout od huby i ty nase. Po priletu byl tak v letadle naprosto neuveritelny binec, nastesti se ale vetsinou jednalo o nedojezeny nasup, kelimky a podobne. Korejske stevardky (QA udajne zamestnavaji personal ze 60 zemi) vypadaly dost unavene a trochu i nastvane.
Letiste v Manile je obrovske, shnile a stare. Po prichodu do haly mi bylo jasne, ze jsme v Asii. Fronty a zmatek, pach plisne a zpocenych lidskych tel. Nicmene ocenuji, ze hned na letisti ma pobocku Filipinska Narodni banka s velmi solidnim kurzem a bez jakehokoliv poplatku.
Kdyz jsme vylezli ven, udelali jsme presne to, od ceho nas tisteny pruvodce odrazoval. Nicmene pozdeji se ukazalo, ze nas to zachranilo. Nechali jsme se ukecat mistnim "hotelovym koordinatorem", ze pojedeme do kancelare a vybereme si hotel. Nakonec nas cela procedura stala v prepoctu asi 800 Kc (hotel a taxi). Bydleli jsme na naprostem okraji Manily, ktery byl plny spiny, slumu, nevestincu, karaoke baru, nevestincu, slumu a nevestincu. Na ulicich se potaceli vyhubli lide, 3 deti v rade uhledne spinkaly na chodniku v cilem provozu a to ctvrte, ktere bylo zrovna vzhuru me privitalo vetou "Hello, gimme money". Hotel byl odporny a plny dost zvlastnich lidi, hodne z nich bile barvy pleti.
Okamzite jsem letel do nejblizsiho internet cafe a vybral e-mail. Opet 3 protichudne zpravy. Vybral jsem si tu prostredni a podle ni jsem se zaridil. Bylo asi 17:10 a pobocka SEAIR, kterou jsem videl po ceste taxikem, zavirala v 18:00. Hned jsem vstal a vydal se smerem priblizne k pobocce. Po ceste jsem mel dost casu si prohlednout jiz vyse zminovane hruzy Manily.
Pribehl jsem do pobocky. Jeden z e-mailu totiz hlasal, ze nas prebukovali na jinou spolecnost (Island Transvoyager Inc.) a ja si mel vyzvednout letenky (SEAIR mel elektronicke, ITI nikoliv). Po asi pul hodine, kdy si neboha asistentka nevedela rady a rikala, at prijdu druhy den ve 4:10 rano (!!!), ze bude vedet vic prisla druha asistentka a rekla, "...ze se jeste podiva do tady te hromadky obalek". Jako zazrakem ta posledni z toho stosu byla pro nas. Teprve ted jsem si uvedomil, ze jsme se sice nechali odrbat s hotelem a taxiky, ovsem tato procedura nam usetrila dalsich zhruba 5 tisic korun. Odlet byl tedy druhy den.
Hodinu a pul pred odletem jsme dorazili na misto. Taxikar nas opet obral, ale spechali jsme, tak jsem mu s kyselym xichtem tech 350 piso (asi 110 korun) za zhruba 10timinutovou jizdu vrazil a vypadnul z auta. Hangar A. Soriana byl mezi vnitrostatnim a mezinarodnim letistem. Cekaci hala byla luxusni. ITI je mala spolecnost, vlastni jen dve letadla nemecke znacky DORNIER (obe rok vyroby 1980), ktere letaji pouze na trase Manila - El Nido a zpet.
Let byl zazitek. Letelo se nizko. Je to oproti velkym letadlem zhruba stejny rozdil, jako kdyz jedete na mopedu, nebo v Mercedesu. Dost to hazi pri kazdem poryvu. Nicmene bylo videt, ze piloti to maji v ruce. Celou dobu jsme je mohli mimochodem pozorovat, protoze kabina a kokpit byly oddeleny pouze hadrovou plentou, ktera nebyla zatazena.
Pristavaci letiste, ktere bylo spis vylitym betonem na kousku rovinky nez cimkoliv jinym, bylo zahaleno v destovem mraku a stalo na nem asi 15 cm vody. Na to jsou ale evidentne filipinsti piloti dobre pripraveni, protoze si z toho absolutne nedelali hlavu. Pristani bylo dost ciste a hned napoprve. Asi uz 10 minut predtim jsme klesli na vysku zhruba 200 metru, ktera se nadale snizovala, vypadalo to dost zajimave, meli jsme i trosicku strach.
Po priletu jsme se ubytovali v prijemnem penzionu "Rosannas Cottages" primo na plazi s vyhledem na cely zaliv. El Nido zatim objevujeme. V noci tak 75 procent domacnosti vubec nema elektrinu, a tak i v obchodech sviti svickami. Na policejni stanici jsem si zase vsimnul stolu s cedulkou "Human Rights Desk" - takovou vymozenost nemaji snad nikde na svete. Mesto je docela ospale, turistu je malo, coz je ovsem jejich skoda, protoze pocasi drzi.
A komari? Zatim jsme nepotkali ani jednoho a to ani u svetel rozvesenych sporadicky po meste. Tak nevim, co si o tom ve spojitosti s malarii v teto rybarske vesnici mam myslet. Kdyz se mistnich zeptam na malarii, tak se jenom usmeji, ze zase prijel nejaky blby hypochondricky turista. Nechci ale nic zakriknout, tak i presto na sebe placeme DEET, kdyz jdeme za tmy ven.
Pod vodou jsou tuny koralu a obrovskuch musli, nicmene velmi malo ryb, asi jsou tady dost vylovovany mistnimi, coz je prakticky jejich jedina obziva. Plaz ve meste nic moc, ale uz za jednim skalnim vybezkem po ceste z mesta je to bomba - nikde nikdo.
Tot zatim asi vsechno, pokusim se neco napsat zase za par dni. Je to spis odpocinkova dovca, nez zbesile dobrodruzstvi...
Diskuse k příspěvku