Indiana Jones a dobyvatele ztraceneho Buddhy

Mala prozapadni vesnicka Vang Vien je docela odpocinkove misto. Muzete chodit po hlavni tride plne pizzerii, ktere disponuji obrimi LCD obrazovkami, na kterych "cool-looking" zapadaci sleduji Simpsonovy ci pratele a smat se jim, ci porad dokola odmitat nabizenou vodu ci prave francouzske "crepes".

Ale ted vazne, neni to tak zle. Bydlim v zapadlem, mistni rodinou provozovanem guesthousu, situovanem v krasne zahrade plne pestrobarevnych motylu, much a komaru. Ptal jsem se mistniho na malarii. "Very much, very bad," znela odpoved. I presto, ze kazdy vecer mi anophelove tukaji na okno a chteji sat mou krev, zatim vychazim s "cistym stitem", tudiz bez jedineho komariho kousance. Musim zaklepat, Autan funguje vytecne.

Dnes jsem se vypravil do mistni jeskyne v nedaleke dzungli. Cesta vedla pres mostek, za kterym mi nespocet mistnich nabizelo jizdu na traktoru. Pry ze je to 6 km daleko a dnes bude vedro. Zdvorile jsem odmitnul. Tedy nevim, jak velky je "laosky kilometr", ale zcela urcite je to pravy opak toho "rumunskeho". Na misto jsem dorazil asi za pul hodiny. Za dolar jsem si od usmudlaneho chlapecka pujcil "celovku" (v podstate baterka s gumickou pripojena na autobaterii, kterou jsem si musel nacpat do batohu) a slo se. Hned vstup vypadal jako jeskyne z meho oblibeneho filmu "Indiana Jones a dobyvatele ztracene archy". Cele to bylo kluzke a dost o drzku, ale presto velmi prijemne chladive. Po chvilce lezeni jsem v jeskyni objevil bronzoveho Buddhu. Za dalsim rohem na me vybaflo asi 10 netopyru, kteri se velmi ochotne predvadeli nezridka i 20 centimetru pred mym oblicejem. Ihned jsem si vzpomnel na Hitchkokuv film "Ptaci", ale po chvili jsem prekonal strach a vlezl do jejich kralovstvi. Po pulhodinovem zkoumani jsem nasel nezpocet stalagmitu i stalaktitu, perfektne zachovalych a jaksepatri velkych. Podobnych jeskyni musi byt v okoli, ktere je podobne jako oblast cinskeho Guilinu tvoreno krasovymi homolemi tisice.

Cestou zpet jsem potkal veterana z vietnamske valky. Na svem chatrnem kole byl na ceste do Luang Prabangu. Vykouril jsem s nim jednu extra nechutnou laoskou cigaretu a zvolil ustup zpet do mesta, protoze rtut zacala olizovat ctyricitku...

Ted se trochu zatahlo, tak se odvazim vylezt ven. Rano jsem potkal jednoho mistniho ucitele francouzstiny a matematiky, ktery me pozval na jidlo, tak uvidime...

Diskuse k příspěvku

  1. löwaak

    08.08.2007, 11:51

    Pekne... Kdyz jsem si zacal prohlizet ty fotky, prislo mi, zes fotil pro AMR (Auto moto revue:) autotrendy v Laosu.

  2. el cubo

    06.08.2007, 16:27

    esi se mi to este jednou smaze kuli necemu nevyplnenymu, tak ti seru na odpoved.. :\ tedy: umeni za tebe vytvari priroda a kultura.. nicmene fotky stejne sklizej uspech!! zajimave velice, krasne jak malovane kraslice.. :))

Odpověď

*

(68890)

Copyright Jan Karlach 2001 - 2024. Vytvořeno na základě šablony Obscura, jejímž designérem je elemis. Všechna práva vyhrazena.