Thajsky plazovy ráj a navrat do reality

Druhy den pote, co jsme si pujcili motorku jsme se chteli vydat na nejvzdalenejsi plaz, ktera se nachazela take na jihu ostrova, pouze na jeho vychodnejsi "noze". Cestu ale vzaly prudke deste, ktere tady zurily na zacatku cervence, a tak nezbyvalo, nez objet cely ostrov dokola... Nejakych 55 kilometru. Po dvou hodinach jsme dorazili na misto. Nadherna plaz, kterou ohranicovaly dva utesy z kazde strany, asi kilometr dlouha a na ni nikdo. V prilehlem resortu dva radobyhipici hulili travu, cili byli neskodni ve smyslu zalidnovani plaze :))).

Po par hodinach relaxovani a blbnuti ve vode jsme se museli vratit zpet. Co se ale nestalo - pichli jsme gumu... Patrne kvuli spatnemu povrchu vozovky. Nechal jsem Noru v jedne zapadle restauraci a priposrane jsem odhrkotal najit servis. Vsude, kde jsem se ptal mi rikali: "Jojojo, jeden kilak timhle smerem." Po sesti kilometrech jsem misto konecne nasel. Za chvilku bylo vse v poradku, zaplatil jsem 100 bahtu a jelo se dal. Mezitim ale padla tma a cesta zpet uz nebyla tak legracni, ale prezili jsme :).

Druhy den jsme zabukovali snorchlovaci vylet lodi na 4 ostrovy. Lod provozovali dva ukazkovi gayove, mozna misti az prilis roztomili a tulivi, takze jsme se bali, co se bude dit pristi den. Ocekavali jsme nejakou party v rytmu YMCA a tak podobne... Ale vsechno bylo nakonec vpohode, jel s nami skvele varici tranzvestita, se kterym (kterou) byla navic legrace. Pocasi uz tak legracni nebylo. Cestou tam se strhla desiva boure a cast posadky, vetsinou Jihokorejci, vzorne nahazeli obsah svych zaludku do more. Nam taky nebylo do zpevu, ale ostudu jsme neudelali... :). I kdyz slunce jsme za cely den nevideli, potapeni bylo neskutecne, jak z dokumentarnich serialu. Neni potreba se o tom asi vic rozepisovat, ty kvanta barev a tuny ryb a koralu se proste musi videt...

Dalsi den jsme se rozhodovali, co dal, z velke casti zalezelo na pocasi. Jestli se vydat na pevninu a jet do prirodniho parku, nebo se ubytovat v resortu na Long beach, kterou jsme par dni predtim navstivili s motorkou. Rozhodli jsme se risknout druhou moznost, i kdyz pocasi se netvarilo moc privetive... A vyplatilo se to. Odrazili jsme doterne taxikare, kteri nam nabizeli jizdu "jen" za 1500 bahtu. Nechali jsme se za kilo dovest do pristavu, ze tam se jako uvidi, co dal... Obdrzeli jsme dve informace:

1) taxik jede smerem k Long Beach, jen pockejte na trajekt.
2) zadny taxik timhle smerem nejede...

Rozhodli jsme se tedy stopovat. Asi za 5 minut nastal kompromis. Trajekt neprijel, ale taxik jel :))). Thajci jsou proste misty trosku zmateni. Kdyz chcete velkou vodu v supermarketu, donesou vam kakao nebo pivo (nekecam, parkrat se nam to stalo) :)).

Nasledujici tri dny jsme stravili v resortu "Tree House II" na Long Beach. Cely areal byl totalne odrizly od civilizace, elektrina od 18ti do 24ti hodin na benzinovy generator, sprcha v podobe vedra, kterym se clovek poleval. Cele koupelny i zachody byly ale vyvedeny naramne dobre... Plne prorustajicich rostlin, ale na druhou stranu bohuzel i komaru... Mistni kuchyne, na ktere jsme byli zavisli byla primo neskutecne vyborna, nabizejici ruzne modifikace jidel (vegetarianske jidlo nebyl problem, stacilo rict) a take byla az absurdne levna. Jedinym minusem byli plazovi psi, kteri se noc co noc rvali o jedinou mistni fenu... Bungalov s moskytierou za 3 dolary. Ucineny raj. Jeden den jsme si pujcili kajak a odjeli na prilehle ostruvky a snorchlovali tam. Nebylo to tak strhujici, jako na vylete lodi, ale taky vice nez skvele.

Koukam, ze jsem pouzil dost superlativu, ale jinak to proste vyjadrit nedokazu... Rozhodli jsme se, ze tam zustaneme dele, nez jsme puvodne chteli. A rozhodne se nam odtamtud nechtelo. Ale tretiho zari jsme vyrazili dal - smer Phimai, mesto vzdalene cely den cesty od Koh Changu, ktere je postavene okolo angkorianskeho klastera. Tezko rict, jestli to stalo za to utrpeni po ceste (1 lod, 1 taxik a 3 autobusy), ale kazdopadne je to zajimave...
Chram je mnohem vice vymazleny a udrzovany, nez v Laosu a Kambodzi... Lide ve meste jsou velmi pratelsti, zrejme tu moc turistu nemaji, bydlime u rodiny v tradicnim drevenem obydli, kde je mozne proste prijit do kuchyne a udelat si toast ci kavu, jsou neskutecne mili a pohostinni...

Nicmene... Pozitri jedu domu. Nora o den pozdeji, nejsme v tom stejnem letadle... Musim rict, ze se uz dost tesim. Ale na druhou stranu jsem pochopitelne trochu smutny, hrozne rychle to vsechno uteklo.... Tohle je asi muj posledni zapis odtud, zitra jedeme do Bangkoku, kde prespime a sesteho v poledne mi leti letadlo do Moskvy a pote do Prahy. Takze vam dekuji za pozornost, uvidime se v Praze... Modlete se, at pilot spolecnosti Aeroflot moc nechlasta ;).

Diskuse k příspěvku

  1. Bc. Buhehe

    08.09.2007, 21:33

    Karoshi, voe, nepremejslel si nekdy o tom, ze bys ti svoje prazdninovy vejlety nekomu sikovne prodal? Vis co, takovej ten cestovatelskej zapisnik, vydat to knizne, doprovazeny fotkama. Mam vizi. Hele dohodneme se, myslim, ze bys na tom mohl docela trhnout. Udelame to v nekolika jazykovejch mutacich a pak treba i ve filmovym provedeni. Cece, to by slo, ne? Jo a btw. na CZU uz si to asi zatahl, vid? To uz naky chlastacky na Ccku nehrozi, co?

  2. johmen

    04.09.2007, 20:28

    Můj děd mi jednou vyprávěl, jak letěl v roce 1976 do Moskvy...Vodkou notně posilnění piloti prý vřele přivítali výpravu českých bratrů a sester. Nabádali cestující k prohlídce pilotní kabiny a jeden z dědových přátel dokonce chvíli pilotoval... ale v klidu, Káro, nikomu se tankrát nic nestalo..

Odpověď

*

(90556)

Copyright Jan Karlach 2001 - 2024. Vytvořeno na základě šablony Obscura, jejímž designérem je elemis. Všechna práva vyhrazena.