Student 川大学生...

Studijní oddělení evidentně funguje všude na světě úplně stejně. Krajní termín pro nástup jsem měl 4. září, přišel jsem druhýho. Po odevzdání dokumentů, které skončily někde v obálce jsem ukázal referentce pas. "Aha, vy máte vízum typu F. Běžte tedy bydlet mimo kolej," řekla Dawn Zhang. Podivná logika, pomyslel jsem si. Abyste si mohli udělat obrázek sami, přináším plnou verzi rozhovoru.

Karosh: Já mám ale vládní stipendium, mám mít placenou kolej.
Dawn: Ale nemáte.
Karosh: Mám.
Dawn: Nene.
Karosh (nervózně): Podívejte se na zvací dopis.
Dawn (ležérně): Dívala jsem se. Už je v obálce.
Karosh: Tak ho z ní vyndejte a podívejte se ještě jednou.
Dawn (přehrabuje se v obálce, přemýšlí): Hmmmm...
Karosh: Tak?
Dawn: Nojo, máte pravdu.
Karosh: Výborně, no vidíte...
Dawn: Běžte tedy na kolej, čekají vás tam.
Karosh: Díky moc.
Dawn: Počkejte... Zrušil jste... Totiž prošvihl jste rozřazovací test.
Karosh: Cože??
Dawn: No, skončil před hodinou.
Karosh: Aha. Je to problém?
Dawn: No, už ho nestihnete...
Karosh: A další už nebude?
Dawn: Musíte si ho udělat individuálně. Ten co jste ale zruš...totiž prošvihnul ale už nestihnete.
Karosh: To je mi vcelku jasné.
Dawn: Ve dvě se stavte v kanceláři děkana, pomůže vám.
Karosh: Díky. Hm.

Po příchodu na kolej jsem prošel přijímací procedurou. Spousta papírů k podpisu (slib, že neukradnu záclony) a 200 RMB záloha na klíč. Poté, co jsem vstoupil do pokoje, zděsil jsem se. Všude, ale opravdu VŠUDE až po strop byly věci mého spolubydlícího, který to dobou v pokoji nebyl. K identifikaci jeho osobnosti posloužilo pár věcí: knihy v korejštině, asi 100 krabiček mléka, obrovská pixla proteinů (téměř prázdná) a činka. V mysli mi vyvstanul obrázek 2.5 x 2 metry objemného Korejce, který šikanuje nebohého studenta ze středu Evropy a nutí ho žrát všude kolem pobíhající šváby a pavouky. O několik dní později se ukázalo, že Zheng Long je vlastně velmi v pohodě kluk. Sloužil dva roky v armádě, jeho snem je v Koreji založit univerzitu. Bohužel se už odstěhoval za svým kamarádem z Izraele, takže v současné době čekám, jestli přijede Turkmen, Kazach, Bangladéšan či jiný Kumar Vishnapradeshiwimirakupak. Kolej je sama o sobě dost punková. Společné záchody, sprchy a kuchyň, pokoje jsou tak veskrze miniaturní kamrlíky s klimatizací, ledničkou, dvěma stoly a postelemi.Veškeré ostatní vybavení je potřeba dokoupit. Je tu plno hmyzu, ale mě je to vcelku jedno, jsem zvyklej.Toto všechno platí pro gongfeie, tedy ty, kterým stipendium platí vláda. Ti, kteří si to tu platí sami mají většinou "deluxe suite" se vším na co si vzpomenou. Ale to je asi normální... Samotný kampus je doslova gigantický, trvá mi cca 30 minut, než vůbec od brány doběhnu na kolej. Je tu bazén, pět hřišť na velký fotbal s umělou trávou, asi 20 basketbalových hřišť, 10 tenisových kurtů atd atd. Jsou tu dokonce i základní školy a mezi kolejemi a studovnami bydlí lidé, kteří chovají slepice a prasata. V poledne kampus ožije nudlárnami, šejkárnamy a dalšími, pro prázdný žaludek nezbytnými zařízeními. Mimo to všude rostou palmy, banánovníky a jiné tropické rostliny. Je to prostě ten správný čínský slepenec, který má pořádné koule!

Ale zpět do minulosti. Rozřazovací test byl fraška. 3 části - lehká, střední a těžká. Poslední jsem se ani nenamáhal vyplnit, bylo by to jakobych měl zpaměti recitovat Evžena Oněgina. Poté přišel na řadu pohovor. Po prvotním oťukávání ze mě vypadlo, že jsem četl pár čínských klasických děl. Oni si můj test ani nepřečetli a šup hop mezi intermediate. Mám za sebou skoro celý týden ve škole. Něco je pohoda, něco docela děsivé peklo (poslech). Přibral jsem si pár dobrovolných přednášek - sečuánský dialekt, kultura nár. menšin a klasická čínština. Uvidím, na co budu mít...

Po testu jsme se s Norou odebrali zpět na hotel. Bylo úterý, před námi tedy bylo ještě 6 dní společně stráveného času, na dlouhou dobu posledního. Vydali jsme se tedy prozkoumat terén. Z dvou plánů sešlo. Chengdu Blades, místní prvoligový tým hrál zápas venku s Tianjin Taida (dostali na budku, hlupáci), takže do arény se podívám někdy jindy. A punkáči v místním proslulém Little Baru 小酒吧 taky musejí ještě chvíli počkat, protože v pátek večer jsme byli tak vyčerpaní, že jsme sotva dolezli na pokoj.

Chengdu je dost různorodé a chaotické město. Jak už jsem psal, je celé rozvrtané, všude se pořád dokola něco staví. Mezi tím vším chaosem desetimilionové sečuánské metropole ale prosvítá velmi přátelsky naladěná atmosféra. Dá se tady najít téměř cokoliv. Tibetská čtvrť je plná mnichů a khampů, kteří v místních obchodech nakupují vybavení pro své kláštery. V centru se nachází luxusní "posh" čtvrť, kde fotbalové kopačky stojí něco kolem 6500 Kč. A co trhy přetékající starožitnostmi i zde běžným "značkovým" oblečením? Jedním z takovýchto trhů s hadrama je k severní železniční stanici přilepený Hehuachi 荷花池 - v překladu poeticky nazvaný "Lotosový rybníček". Tento rybníček je ale spíš Asuánskou přehradou plnou zaručeně pravých bot značek Mike, Zheng Hu All Star, Sorny, elektroniky Sumsing, hodinek značky Omega (v jejich případě se skutečně platí jen za těch pět písmen, ostatní komponenty jaksi...nevykazují použitelnost a když už ano, tak jen velmi krátkodobou) a dalších výrobků. A je také plný horečně nakupujících lidí...

Na Renmin Nan Lu, tedy na Jižní ulici lidu najdete i spoustu barů a míst pro expaty, čili cizince trvale žijící v Číně. Jejich centrem je irská putyka Shamrock, kde pinta Guinesse stojí neuvěřitelných 60 RMB, čili cca 180 Kč. Dali jsme si s Norou poloviční za 40 a k tomu nějaké jídlo. Připadlo mi, že tohle snad musí být jediný Guiness v Číně. Navíc vyráběný z lidských kostí, jinak si tu vysokou cenu vysvětlit nedokážu. Jednalo se zdaleka o nejdražší položku na lístku.

Město je také doslova obsypáno čajovnami, obchody čajem (specializují se i na určité druhy, našel jsem např. pu-erhárnu) a lidmi, kteří v těchto místech tráví většinu dne hraním karet či mahjongu. Restaurace jsou všeho druhu. Předevčírem jsem s přáteli vyrazil do ujgurské, kde jsem se hned zčuchnul se šéfem. Vyndal z kapsy úžasný anglicko-ujgurský frázovník. I výslovnost "how do you do" byla přepsána do ujgurštiny. Na rozloučenou šéf vyseknul poklonu Hitlerovi, jakýže to byl skvělý člověk, když chtěl zbavit muslimský svět židů. Společně jsme se tomu výroku zasmáli, ovšem každá strana z jiného důvodu – místní od srdce, cizinci...však víte. Korejci Zhen Longovi jsem řekl, ať sem radši svého izraelského kamaráda nevodí. Maďaru Brunovi jsem vysvětlil, že ten člověk z toho nemá rozum a tudíž není třeba sáhodlouhých přednášek o historii a rozdílnosti kultur. Druhý den následovala tibetská restaurace, příště jdeme na humus do turecké. Je dobré mít kamarády, kteří znají zdejší "kung-fu".

Tři dny jsme s Norou strávili korzováním po rozlehlých a šedivých bulvárech. Pod tlakem levných cen nám o víkendu došly peníze – paradox, že? Naklusali jsme do Bank of China, v rukou žmoulali papírky z dálného západu a už už jsme se cpali k okénku. Ke svému úžasu jsme zjistili, že v ŽÁDNÉ pobočce ve městě se nedají o víkendu směnit peníze. Naštěstí k nám ihned přímo v bance a před zraky policajta přiskočil vekslák a za drobný poplatek nám ochotně vyměnil eura a dolary za červené papírky s podobiznou Velkého kormidelníka. Skvělé, tahle země funguje!

Poslední den jsme strávili na perfektní masáži od slepců. Baňkování za 10 RMB, kdo by odmítnul. Ještě teď má záda zdobí nafialovělá jelita a bratwursty... Bolest umí být i příjemná, o facku na závěr jsem bohužel zapomněl požádat :-). Zbytek času jsme prozevlovali v čajovně. Druhý den přišlo pondělí a byl čas se rozloučit. Přímo od taxíku, který odvezl Noru na letiště jsem doběhl do třídy a vplul do studijního procesu.

Líbí se mi tu. Věděl jsem, že se mi tu líbit bude a jsem rád, že Chengdu vyšlo zrovna na mě... Postřehy budou následovat ve zhruba týdenním až čtrnáctidenním občasném nepravidelníku. Nechci každý den psát, co jsem měl k večeři a jestli jsem se po tom náhodou neposral, jakou barvu měla moje stolice a podobně... Jen mi prosím nikdo nepište, že bych měl napsat knihu. Na téměř každém blogu o životě cizince v cizí zemi se občas podobný vzkaz vyskytne. Jsem na to doslova alergickej... Psát moc neumím. Stejně to moc lidí nečte. Tohle místo je spíš skicák... Proto prosím (hlavně dědu Hanuše :-)) - odpusťte občasné gramatické, syntaktické a sémantické nesrovnalosti. Nesnáším hrubky, proto mě pronásledujou.

Tak se mějte... Já se jdu vykoupat. Do ulic ve svém vlastním potu...

Diskuse k příspěvku

  1. Pavel

    06.10.2009, 12:07

    Dobrý den, jen bych se chtěl zeptat, kdy vyjde ta kniha?

  2. Pavel

    25.09.2009, 22:57

    Teda Karoshi, kdo by po tobe chtel knihu, kdyz pises takovy slataniny? ;-) Ale ne, fakt pekny, jen tak dal. Jen by me zajimal detailnejsi popis te koleje, pac podle toho, co pises, mi to silne pripomina Vetrak. Ale takova mista my, jako spravni Prazaci, znat nemuzeme...

  3. el cubo

    18.09.2009, 14:43

    ciste pouze hahahahaha :))

  4. Vářa

    15.09.2009, 13:12

    Koukej se, ty vole, vokázat na nějakým komunikátoru, ať domluvíme ten vejlet! Musim začít shánět lupeně, bo se mi to vodsedět až do Barbarova nechce.

  5. Mary

    15.09.2009, 12:19

    jestli ti tvoje kolej prijde punkova, je videt, ze jsi nikdy nebydlel na Hvezde nebo Vetraku :-D jinak me tesi, ze jsi takovej grafoman, jen tak dal :)

  6. Vašek

    13.09.2009, 08:13

    Nadhera, na knihu to mozna nebude, ale vydat to jako specialni edici toaletniho papiru bys mohl. Byl by to Fantatsticky Román Esence Emocí, Trocha Informací Bizardnē Extrahovanych Tvurcem. Jinak doufam, ze ten elegantni look tehle stranky se casem objevi i na focusu.

  7. Pheella

    11.09.2009, 17:20

    Tak jako dneska bys ji asi pozval na cokoladu do citadely,ale kdysi si ji z ty druziny asi mozna i nekdy vyzvedaval:-) Ale na co a kam jsi ji zval to fakt netusim:-):-) Jinak studijni fakt funguje asi vsude skoro stejne. Dneska jsem tam byl a skoda mluvit:-) Hezky si uzivej a mej se...

  8. karosh

    11.09.2009, 09:58

    tyjo teeno, vubec si nepamatuju, ze bych te vyzvedaval z druziny. jsme prece cca stejne stari, tak kam bych te potom vedl??? :)) jooo, puerharna... od stejnojmenneho mesta pu-erh tady na jihu ciny. esterush, jestli se zadari, privezu ti kostku!

  9. Teena - ta cos jí vyzvedával s družiny.. :o)

    10.09.2009, 19:27

    Pu-erthárna? Jedu do Číny - hned.. Chci do ní..

  10. Eliška

    10.09.2009, 14:41

    Ou jé, je pěkný číst, jak někdo cestuje a je spokojenej a pak hurá odcestovat sám;) Pozdravy i od Lukáše.

  11. Esterusha

    10.09.2009, 13:58

    Chci do puerharny!!muj milovany caj... Dost jsem se nahodou Karo pobavila, pis dal, at si mam cim zpestrovat pracovni cast dne:-)

  12. nene

    10.09.2009, 13:46

    ty sprte :-) PYSES HESKI

Odpověď

*

(93447)

Copyright Jan Karlach 2001 - 2018. Vytvořeno na základě šablony Obscura, jejímž designérem je elemis. Všechna práva vyhrazena.