Skotačivé vlny Sasaků

Legendy nelhaly. Poslední zprávy o tom, že nervózní Číňané nenejže nechtějí při vystupování z letadla čekat a za účelem urychlení tohoto nutného procesu otevírají nouzové východy s nafukovací skluzavkou, ale také s perverzní oblibou chrstají své jako modla uctívané instantní nudle od mistra Kchanga leteckému personálu do obličeje, už se nezdály tak odtržené od reality. Nic takového se sice při cestě na a z Lomboku nestalo, patřičná atmosféra však visela ve vzduchu jako odér ze smradlavého tofu. Vnitřek letadla, především na trase Čcheng-tu – Kuala Lumpur – Čcheng-tu, skutečně připomínal mateřskou školku. „Prosím sedněte si“, „Prosím nevstávejte“, „Prosím vypněte veškerá elektronická zařízení“, „Prosím opětovně nezapínejte elektronická zařízení“, „Prosím nehrajte si s polohou sedadla při vzletu“, „Prosím nehrajte si s polohou sedadla při přistání“, „Prosím nechoďte na toaletu při vzletu“... Dále víte, co by následovalo. Podobné věty by si malajský personál snad měl nacvičit nazpaměť v sečuánské čínštině, popřípadě by v tomto směru měla existovat nějaká speciální příručka. Strhané a unavené výrazy stevardů a letušek podpořené neustálým hlukem až řevem a metáním odpadků cestujících všude kolem sebe skutečně připomínaly výrazy matky trojčat před osmou večerní. Navíc, pokud se oproti podobnému hulvátství někdo nedejbože ozve, jako to např. udělala prostřednictvím videa na korejském ostrově Čedžu thajská modelka Duangjai Phichitamphon, hned to na internetu schytá od wu-mao-tangářů a je jí nadáváno, ctihodný pane prezidente, do smradlavých ku*d, kurev, ladyboyů a tranzvestitů, celé Thajsko je potom vysmíváno ve stylu, že jeho HDP nepřevyšuje ani jedinou čínskou „provincii“ Chang-čou. Stay classy, China! Paradoxní je, že všechen tento „flame“ se odehrál na Fecebooku, který je v Číně zakázán a vstup na něj je ilegální. Vážení wu-mao-tangáři, nevím zda jste si to uvědomili, ale „Dlouhý čínský firewall“ zde není proto, aby vás chránil. Je zde proto, aby lidský odpad jako vy nepouštěl ven. Dodržujte prosím zákony své země a zmizte z Facebooku zpět na jeho vnitrostátní kopie. Mít rád Čínu je někdy opravdu těžké a složité. Spíš to připomíná vášnivý a nestabilní vztah s Krásnou dívkou plný bujarého sexu a složitých emocí. Holt... Vyndat rolníka z venkova, to lze! Ale vyndat venkov z rolníka, to je prakticky nemožné. Mít peníze ještě neznamená mít úroveň.

Naštěstí všichni Číňané nejsou takoví. S Lenore Liu, které patří autorská práva na nejméně polovinu fotografií v této galerii, jsme se vydali na Lombok za odpočinkem, modrou oblohou, bílým pískem a prknem svištícím po svazích vln. Veškerý lidský odpad odjel na Bali, a tak Kuta na jihu Lomboku zela relativní blbuprázdnotou. Surfaři jsou jako delfíni – neškodní, umějí pobavit a v krajním případě i pomoci. Na základě doporučení Rudy Havlíka jsme první čtyři dny strávili u Armanda v Shu Ville, kterou mohu jen doporučit. S u něj půjčeným, zbrusu novým skútrem jsme v prvních dnech objevovali ostrov, později jsme se přestěhovali do levnějšího jménem Diyah Homestay a se skútrem a prknem od Kinmen Surf brázdili vlny na Mawunu, Mawi, Selong Belanaku, Segeru a jiných plážích. Když nebylo zbytí, šli jsme se podívat za hroznýšem a netopýry do jeskyně.

Sasakové jsou zvláštní lidé, téměř všichni vyznávají islám. Lombok není po setmění úplně nejbezpečnější místo, v očích místních se často zračí cosi podivného, někdy až zběsilého. Ale pokud člověk zachová chladnou hlavu a zdravý rozum, pravděpodobnost, že se mu něco stane, se limitně blíží nule. Naopak. Při jednom z mála výletů do vnitrozemí jsme náhodou narazili na svatbu. Nevěsta nás okamžitě pozvala do průvodu, a tak jsme za tyto dvě hodiny mohli načerpat i něco ze Sasacké kultury. „Tradice se liší na všech čtyřech světových stranách,“ líčil mi jeden z účastníků svatby a potrvrdil, že Indonésie je skutečně velmi rozmanitým místem. Tak rozmanitým, jak jsme se učili na hodinách „Etnické složení Indonésie“ s Marianou Pflegerovou.

Ani Indonésie však není bez svých vnitřních problémů. V současné době indonéská vláda, potažmo armáda, údajně páchá zvěrstva na tzv. Západní Papue, která usiluje o nezávislost. Zpěvák O-shen, který je sice běloch (popř. míšenec, nejsem si jist), avšak je rodákem z Papuy Nové-Guiney, ostře vystupuje proti surfařům, kteří jezdí do Indonésie, a volá po naprostém bojkotu. Na Facebooku jsem s ním diskutoval v tom smyslu, že toto není řešení, že izolace nikdy nikomu nepomohla. Snažil jsem se jej přesvědčit, že i Indonésané nejsou jednotní a tato nadetnická identita zdaleka není všem jejím obyvatelům vlastní. Avšak boj za lidská práva i přesto nemůže být jejich prioritou – tou je přežití. Většina z nich jsou chudí farmáři či rybáři. Spíše by pomohlo vyzdobit si svůj surf ve stylu „Papua Merdeka!“ a vyrazit na vlny. Většina diskutujících se však, jak už to tak bývá, obměkčit nedala.

Zbytek příběhu snad dopoví samotné fotografie. Byl to úžasný, nutný avšak po hříchu krátký odpočinek od Číny. O to tvrdší pak byl návrat do čínské reality.