12.08.2009, 11:26 | Zobrazovat výběr fotek Sečuán  Chengdu  Čína  

Po dvou letech opět v Chengdu

Let sliboval 22 hodin nepřetržitého střídání adrenalinu a nudy k ukousání. 22 hodin plných kontrol, vyndavání a zandavání věcí do příručního zavazadla, čímž stoupá pravděpodobnost, že člověk něco někde vytratí... A 22 hodin plných shánění transferů, nedostatku času, nervozity, zmatenosti, nausey, hladu, žízně, tlačenic a buhví čeho ještě.
Upřímně, nečekal jsem, že k tomuhle balíčku dostanu ještě pár pořádných bonusů...

6:00 Lufthansa - Praha-->Frankfurt

Bez problému. To, že Lufthansa je vcelku pitomá společnost jsem věděl už dávno. A zpoždění letu o hodinu mi vcelku přišlo vhod, protože místo devíti hodin prosení a zaklínání dělených plastových sedaček v tranzitním prostoru, aby mě přestaly tlačit do boku, ramene a hlavy, se tak smrsklo na pouhých osm. Sám sebe jsem překvapil, jak jsem si ve Frankfurtu pěkně zchrupnul. Po probuzení byl čas se toulavým krokem vydat směrem k odletové bráně.

14:50 Frankfurt-->Peking a Air China

Airbus - no "hurá"! Odlet byl téměř na vteřinu přesný. Před sebou jsem měl obrazovku s dálkovým ovládáním. Vtom jsem si ale všimnul, že necítím nohy. Bodejť by taky jo, když soudruzi airbusáři zapomněli do letadla namontovat prostor pro nohy. Jestli jsem si před lety stěžoval na Aeroflot, musím se zlomit v pase a hluboce se mu omluvit. Tento Airbus byl dimenzován pro Číňana průměrného vzrůstu 149 cm. Co by asi dělal chudák Yao Ming? Kvůli němu by museli urvat tak 6 řad sedadel... 9 hodin jsem tedy nespal a snažil se nemyslet na ukrutné bolesti v zádech. Jakožto analgetikum mi posloužil autobiografický film o Johnnym Cashovi - Walk the Line.
Po přistání v Pekingu jsme měli zhruba hodinu a dvacet minut na transfer. Jenže během toho jsem musel prodělat následující:

1) vyplnit formulář o tom, že nemám prasečí chřipku
2) nechat si na formulář dát razítko a nechat si zkontrolovat pas
3) nechat si změřit teplotu (plošně, pomocí senzorů), jestli nemám prasečí chřipku
4) odevzdat formulář o prasečí chřipce
5) projít pasovou kontrolou (odpravení víza)
6) odjet vlakem na jinou sekci obrovského terminálu C
7) vzít zavazadla z pásu
8) projít celnicí s rentgenem - za obrazovkou seděl dřímající zřízenec, takže i kdybych měl v batohu kovadlinu vyrobenou z plutonia a půl tuny pornografického materiálu, nevšimne si toho
9) dát zavazadla zpět na pás, ukázat palubní lístek a pas
10) běžet do prvního patra, nechat si zkontrolovat pas, palubní lístek a už po sto padesáté projít rentgenem - během toho filtrovat předbíhající Číňany
11) běžet na gejt C04 - zbývají 3 minuty a last call bliká červeně

Uf...

8:00 Peking-->Chengdu - třešnička na dortu

Vtrhnul jsem do letadla jako rozzuřený tibetský býk, jak mi na základce buhvíproč přezdíval Šťastna a vítězoslavně jsem se zhroutil na poslední místo v letadle vedle uchrchlaného Číňana. Noru dali pro jistu na opačnou stranu letadla. Jen letmo jsem při nástupu registroval nápis "Air Macao" a u vchodu nalepenou cedulku "This Aircraft Was Leased By Air China in 2002". V mikrofonu to zaskřípalo a ozval se kapitán s typicky čínským jménem - Vladimir Uljanov. Podle přízvuku na aerolinkách "hostoval" buď z Dušanbe, Taškentu či Karagandy. Naštěstí jsem byl moc unavenej na to, abych dostal strach hned. U vzletu jsme nabrali solidní hodinu a půl zpoždění, kdy jsme se motali po různých ranvejích stylem "igelitový pytlík ve větru". Po vzletu jsem naštěstí upadl do kómatu. O to překvapivější bylo přistání, kdy s námi Uljanov praštil o ranvej takovým způsobem, že letadlo připomínalo pingpongový míček vržený na linoleum. Po krásném pětinásobném "olíčku" (řečeno skejtovou terminologií), jak bych nazval čardáš, který na ranveji předvádělo letadlo pod taktovkou Vladimira, jsme tedy byli v Chengdu. Mazl tov!

Město

Z před dvou let se vůbec nic nezměnilo. To, co bylo tehdy rozvrtané, je dostavěné a naopak to, co se zdálo být stabilní, tak po tom není ani památky. Klasická Čína, překvapený vůbec nejsem. Cestou busem jsem zahlédnul univerzitu. Vypadá dobře, těším se. S Norou jsme si za vytrpěná příkoří dopřáli poměrně drahý dvojlůžák v centru "Dračího města". Jedná se o rekonstrukci části Chengdu podle vzoru z dynastie Qing. Jsem tady nacouclej na wifině a drtím tenhle blábol, Nora se oddala snění. Jsem rád, že jsem tady... A jsem rád, že odtud odjedu až za půl roku. Miluju "cestování", ale to cestování, které při tom člověk musí vytrpět, to je opravdové peklo...

Diskuse k příspěvku

  1. ole sucka

    15.08.2009, 00:29

    Cool, keep posting and tejkuj káru:-)

  2. el cubo

    13.08.2009, 14:00

    heeey, mazel tov!!

Odpověď

*

(46781)

Copyright Jan Karlach 2001 - 2018. Vytvořeno na základě šablony Obscura, jejímž designérem je elemis. Všechna práva vyhrazena.