12.10.2006, 20:00 | Zobrazovat výběr fotek Praha  Muzika  Česká republika  

Na vlně energie s La Phaze

Poprvé jsem o La Phaze slyšel někdy v létě 2003, když se můj kamarád vrátil z Francie, kde podle jeho slov stopnul na dálnici týpka ve staré Škodě 105 s francouzskou SPZkou a mohutným subwooferem místo zadních sedadel, ze kterého dunělo album Pungle Roads této kapely. Hned po sehnání tohoto alba jsem si jejich styl „pungle“ (mix punku, junglu a několika dalších stylů) oblíbil zvláště proto, že se jejich drive povážlivě blížil tomu, který produkují britští Asian Dub Foundation, obzvláště při živých vystoupeních. Přesně před rokem, kdy vydali své zatím poslední album Fin de Cycle, jsem viděl jejich živé vystoupení ve francouzském Perpignanu, a tak mě velmi potěšila zpráva, že skupina přijede zahrát v rámci multižánrového festivalu MOVE do pražského Paláce Akropolis.

Z francouzského koncertu jsem si pamatoval úchvatnou atmosféru, kterou skupina ve spolupráci s publikem vytvořila a vůni „marockého chleba“, která prostupovala celý sál.
Kapela teprve teď přijela do Čech představit své již zmiňované poslední album – až rok poté, co jej vydala. Jednou již v rámci Euroconnections v Praze vystoupila – bylo to v roce 2002, ale tehdy málo známá kapela nevzbudila téměř žádnou pozornost. Po příchodu do Akropole se potvrdila má domněnka - velká část publika byla frankofonní, jednalo se především o studenty v rámci různých výměnných projektů. Podobné to bylo i během loňského festivalu MOVE, kde vystupovaly v klubu Roxy 3 francouzské kapely a já jsem si hned vzpomněl na tehdejší tristní návštěvu. Musí to být zvláštní pocit – hrát v západní Evropě pro několik tisíc posluchačů a pak přijet do Čech a vystupovat před doslova pár desítkami lidí. Tohle naštěstí letos nebyl případ Paláce Akropolis, sál se docela slušně zaplnil. A když dohrála česká kapela Knot Photogenic, která mě svým projevem příliš nezaujala ani nenakopla, čekalo se na hlavní tahák večera.

Čtveřice z města Nantes vyběhla na pódium a začala pěkně od podlahy. Většina kapel se rozjíždí pomaleji, ale La Phaze se snaží rohicovat publikum hned od začátku a rozhodně si nenechává žádné silové rezervy na pozdější případné pochlastávání u baru. Playlist byl kombinací jejich dvou nahrávek plus dvě cover verze a jeden song z jejich připravovaného alba, podle kterého se dá usuzovat, že se kapela v rámci „hexagonu“ (nově se utvářející styl - mix hip-hopu, raggae, world music a jazzu – vše protknuté zlámanými beaty a punk-metalovými) směruje do vrcholu rezervovaného pro jamajskou národní hudbu, ale radši nebudeme předbíhat a počkáme si na výsledné dílo. Zatím není známo, kdy vyjde.

Objektivně posoudit výkon kapely, která patří mezi mé TOP 10 je těžké. Ale pravdou je, že ve zmiňovaném playlistu chyběla spousta pro vývoj kapely důležitých songů, jakými jsou Jungleman, Johnny Jamma a další do ragga orientované pecky. Nicméně kapela odstartovala show mým nejoblíbenějším kouskem Consumatory a večer zakončila kultovním hitem Punglist (poslední song – cover nějakého punkového songu nepočítám), čímž tento nedostatek alespoň částečně napravila. Naopak oželet bych mohl několik věcí z nového alba, nejvíce asi Scott, při kterém na albu hostuje bývalý bubeník ADF Rocky Singh, ale naživo pochopitelně nahraje a bez něj to nemá šťávu.

Z nového alba „splnily úkol“ tracky Noveau Defi a Rude Boy, které považuji za slušný standard, naopak vůbec se nepovedla interpretace jejich singlu Assault Final. Zvuk byl vlastně největším zádrhelem koncertu. Zefektované kytary doslova přeřvávaly všechno ostatní, a tak moc nebylo cítit ani slyšet to, co dělá kapelu výjimečnou – a to veliká vynalézavost na poli elektronického podkladu. Kapele ovšem nelze vytknout nic z energičnosti, v tomto ohledu svou pověst „naštvané, politicky angažované kapely bez přetvářky“ potvrdili dokonale. Jejich texty nejsou jen výkřiky do tmy, ale mají hlavu a patu. Většinou touto zbraní bojují proti rasismu a neutěšené situaci ve světě, který je ovládán nadnárodními korporacemi, které se snaží získat co nejvíce peněz a moci, a kterým je jedno, že šlapou mrtvolám na hlavu a odsunují „lidské hodnoty“ do pozadí. Neustále byli ve spojení s publikem a střídavě anglicky a francouzsky hecovali rozjetý dav svých příznivců. Ve francouzštině mluvili hlavně ke svým krajanům a soudě dle odezvy jich v sále musela být nejméně třetina z celkového počtu.

Celkové hodnocení? Člověk, který viděl či slyšel kapelu poprvé v životě mohl být trošku zklamán, hlavně kvůli již zmiňovaným problémům se zvukem. Pro její fanoušky to ovšem byl skvělý, energií nabitý večer v přítomnosti jejich srdeční záležitosti.

Pro ty, kteří o kapele v životě neslyšeli a chtěli by proniknout do její tvorby, nechť navštíví její oficiální stránky na www.laphaze.com.

Diskuse k příspěvku

    V diskusi zatím není ani jeden příspěvek.

Odpověď

*

(25178)

Copyright Jan Karlach 2001 - 2018. Vytvořeno na základě šablony Obscura, jejímž designérem je elemis. Všechna práva vyhrazena.