04.08.2008, 14:26 | Zobrazovat výběr fotek Busuanga  Moře  Tagbanua  Filipíny  

Kmen Tagbanua a jeho posvatny domov

Vsechno je slozitejsi a mene dostupne, nez v El Nidu. A taky drazsi, protoze tahle oblast je tak nejak "vetsi" rezervace, nez severni Palawan neboco...

Prvni den tady na Busuanze cely proprsel, takze jsme se jenom valeli a jedli :). Druhy den se pocasi znacne umoudrilo, vyrazili jsme tedy pro motorku. Pujcovnu vlastnil velice vtipny bezzuby chlapek, ktery nam asi tisickrat vysvetloval podle nacrtnute mapy, kam mame jet a podobne. Misto "yes" rikal "no" (napr. "You will turn left here, no..?"), ale podezrivam ho, ze chtel rikat jenom "you know" a ten zbytek nejak spolknul. Taky nam kladl na srdce, ze nemame na prasnych cestach pouzivat predni rucni brzdu (stejne nefungovala). Helmy na hlavu a hura do pralesa!

Asi 30 kilometru od mesta jsme pichli. Ozvala se rana, jak kdyz sovetsky vojak vystreli protitankovou raketu a konec slus, predni kolo v haji. Nastesti za rohem byl barangay. Cela vesnice se prisla podivat na dva bile blbecky, kteri nevedi, ze na zdejsich cestach se neda jezdit na motorce ve dvou :). Nastesti pulka vesnice umela anglicky, takze prvni otazka byla, jestli jsme s Norou manzele. Kdyz teda jako ne, tak kdy se teda jako hodlame vzit a kolik budeme mit deti a tak podobne. Odpovedi na otazku, zda se tady najde nejaky zrucny opravar se diametralne lisily. Jeden typek nas poslal na druhy konec vesnice. Tam jsme se "usidlili" pred obchodem a cekali. Mezitim prochazeli lide. Stary deda na me pratelsky halekal: "Helooo majfrend! Vooot heepnd? Aaaaaa... flet tajr, nou ken du." Jina pani na otazku, jestli se tady da sehnet nekdo, kdo nam zalepi nasi prasklou i bolavou a bojici se dusi byla: "Absolutly impooosibul! Daun in d sity, jeees, meny hendy piiipl, hiiir? Nooou chaaance." A uz nam radila, jak nalozime motorku na jeepneyho a posupajdime zpet do mesta, tam si to nechame opravit a obratem prijedeme zpatky... Mezitim staricka majitelka obchodu kamsi esemeskovala.

Podobne odpovedi me nechavaly dost klidnym a apatickym, mam precejen uz nejake zkusenosti. Sedeli jsme na plastove zidli a cekali, co se bude dit. Za chvili prijel kluk na kole a ze prej ho mam nasledovat. Asi 50 metru od obchodu byl chlapek, ktery se zivil jako ridic, opravar a vedle otriskaneho jeepneyho v garazi take mlynici na ryzi. Za pul hodky byla duse jako nova. Opravar pouzil dost zvlastni figl. Dal kus gumy na prasklinu na dusi, na ni tlustou vrstvu alobalu a na to cele postavil horici kahan. Podle me se tedy kus te gumy roztavil a zalepil diru. Docela alchymie...

Protoze jsme byli vyplaseni, otocili jsme to zpet. Tahle zkusenost byla velmi zajimava, ale pri predstave, ze pichneme znova nekde v horach nam do zpevu nebylo.

Zamirili jsme tak na opacnou stranu, kde byly prirodni lazne pod sirym nebem. Horky pramen vyveral primo do mangrovu, teplota cca 63 stupnu celsia. Tam jsme stravili zbytek dne za roztomilych pohledu a povykovani jeste roztomileji priopilych tatinku a maminek, kteri sedeli na okraji "bazenu" a lembotali jeden SAN MIGUEL (ci RED HORSE) za druhym a jejichz ratolesi dovadely ve vode.

Druhy den nas probudilo slunce. Vysli jsme casne rano do pristavu a sehnali lod, ktera nas poveze na ostrov Coron, zdejsi hlavni "atrakci". Ostrov je porad pod spravou kmene Tagbanua, jehoz historie saha az do roku 500 pr.n.l. Na ostrove dokonce dodnes plati i zakony tohoto kmene, coz pripomina cedule, ktera visi na vstupu do kterehokoliv mista, ktere je pristupne turistum.

Bohuzel (a asi zaroven i bohudik) je jen mala cast ostrova otevrena verejnosti a do vsech casti se plati na filipinske pomery vysoke vstupne. Coron ma asi 73 km2 a je velmi clenity a hornaty, vetsinu pokryva tropicka dzungle. Na ostrove je spousta vulkanickych jezer, z nichz verejnosti jsou otevreny pouze 2, zbytek jsou posvatna mista kmene Tagbanua.

V jezerech je i povoleno plavat, ale napr. v Barakudim jezere je vice nez doporuceno drzet se pri okrajich, protoze v hlubokych vodach se to udajne jenom hemzi murenami. Tezko rict, zda jsou to jen bachorky, ktere maji odlakat turisty od snahy preplavat jezero na druhy breh, kazdopadne kdyz to slysite od mistnich, mate precijen vetsi ci mensi respekt.

Snorchlovani v jezere bylo fascinujici. Voda v nem je rekl bych tak 75 procent sladka a 25 slana. Jezero je ciste jako kristal a vapenec dela pod vodou neuveritelne tvary a stavby. Videli jsme neco, co Nora nazvala "podvodni katedralou", obri varhany ostre jako britva a podobne. Clovek odplaval jen 2 metry od utesu smerem ke stredu a uz nedohlednul na dno. V jezere se semtam vyskytne ryba z more (nechapu, jak tam muze prezit) a kdyz jsem sedel u brehu, hned mi do trenek nalezly dve krevety. Byl jsem vydesenej jako malej kluk :).

Aby toho nebylo malo, tyto jezera jsou domovem obrich oktopusu, kteri jsou jednim z bohu kmene Tagbanua, kteri doted vyznavaji animisticke a totemisticke praktiky. Bavil jsem se o nich s jednou jejich prislusnici. Na dotaz, jak jsou velci rozprahla ruce a rekla "zhruba 2x tolik". To teda potes...

Na druhe strane ostrova jsou 2 barangaye, v nichz zije dohromady cca 600 rodin (!) a jsou take zapovezeny navstevnium. Nekdy v breznu jsou obrovske slavnosti a cele vesnice nesou obeti bohum jezer. Hlavni zdroje obzivy tohoto kmene jsou rybolov, pestovani ryze a evidentne i vstupne, ktere se plati pri vstupu na ostrov doslova na kazdem rohu, jak uz jsem psal vyse. Musi to byt fascinujici pohled, kez bych byl etnografem a ziskal permit pro pobyt na ostrove.

Na druhou stranu je skutecne dobre, ze turiste se nemohou po ostrove nejak volneji pohybovat. Po tom, co jsme potkali po ceste (obtloustle Americany, kteri se ptali, zda stoji zato vyslapnout zhruba 40timetrovy usek pres previs, aby pote mohli sestoupit k jezeru - jestli to pry nemaji otocit... boze!) jsme byli i radi.

Den jsme zakoncili na plazi, kde jsme videl zase nejakou tu karetu a mraky ryb podivnych tvaru. Jen ten pohled na odumirajici koraly (nektere z nich maji jedovate modrou ci zelenou barvu - priznak odumirani) me rve za srdce.

Byly to dva vcelku dobrodruzne dny. Pricemz ten dnesni byl doslova nekrestansky drahy, ale stalo to za to. Zitra presedlame asi opet na motorku vstric novym spicatym kamenum, ktere se jen tresou na nase krehke duse...

Diskuse k příspěvku

    V diskusi zatím není ani jeden příspěvek.

Odpověď

*

(14901)

Copyright Jan Karlach 2001 - 2024. Vytvořeno na základě šablony Obscura, jejímž designérem je elemis. Všechna práva vyhrazena.