06.08.2008, 13:08 | Zobrazovat výběr fotek Filipíny  Moře  Busuanga  

Cliffhanger na motorce

Rano jsme vyrazil vstric do hor. Jak jinak, nez na motorce. Nora byla totalne uondana, a tak dala prednost spanku. Pujcil jsem si trochu vice "terenne" vyhlizejici stroj, nechal si sefikem prelit zbytek benzinu ze vcerejsi motorky a jelo se. Musel jsem jeste dolit do nadrze kapku benzinu. Ten je tady desive drahy - skoro 70 piso za litr (= 22 kc).

Vydal jsem se tou samou cestou, jako tehdy, kdyz jsme pichli. Prosvistel jsem vesnici Guadalope a San Nicholas, pozdravil "stare zname", kteri nam tehdy pomohli a hura do hor. Musim rict, ze dosud jsem si myslel, ze nic horsiho nez mistni "National Highway" me uz potkat nemuze, ale to jsem se mylil. Bylo to asi znameni, kdyz jsme pred tremi dny pichli, protoze dva na jedne motorce bychom do vesnice Martilla, kde koncila cesta, nikdy nedojeli.

Mel jsem v jistych usecich co delat, abych sam svuj tlusty zadek na rychlost cislo jedna vytlacil do kopce. Zhruba v puli cesty byl barangay Borac, "ryzove srdce" ostrova Busuanga. V jeho pulce me odchytla asi sedmdesatileta bezzuba babka a zacala na me chrlit informace typu: jak je to se zdejsi ryzi, jak se pestuje, kolik stoji namezni sila na sklizeni, kolik stoji jedno kilo, jeden sud, jaky vynos ma jeden hektar, kolik stoji kilo kurete, jak se ryze transportuje do Coron Town, ze zdejsi letiste koupili Korejci a buhvi co jeste. Asi pul hodiny me VUBEC nepustila ke slovu. To vse zvladla perfektni anglictinou s prisernym sislavym prizvukem.

Setkani to bylo hezke a poucne, ale po jeho skonceni jsem byl stastny, ze jsem zpet "v sedle". Zdejsi scenerie byla krasna, cesta porad nahoru a dolu. Dost casto jsem musel projizdet soukromymi pozemky. Vypadalo to tak, ze byly oddelene otviratelnou branou. Pokazde jsem slezl z motorky, otevrel branu, projel a zase ji za sebou zavrel. Cekal jsem, kdy me trefi kulka do zad, ale nic takoveho se nestalo. Po ceste jsem potkal auto s jednou filipinskou misionarkou z USA. Rikala, ze jsem "very brave", kdyz tady jedu sam. Jestli se nebojim mistnich, hlavne muslimu. Jelikoz lidi s cepickou ci satkem na hlave je na cele Busuanze dohromady asi tak 12, odvetil jsem, ze ne.

Asi po dalsi hodine jsme byl u cile. Rybarske mestecko Martilla a v nem konec cesty i "sveta". Krome rozdovadenych deti, ktere me v houfech nahanely a kricely "hello" a "gimme money" a lidi, kterym pri pohledu na belocha v helme na motorce celist padala nekontrolovatelne smerem k zemi jsem nepotkal uz zadne dalsi auto. Na konci cesty byla ohromna pisecna plaz se spoustou lodicek. Chvilku jsem tam stravil a porozjimal a pak se vydal zpet.

Byt "na ceste" a navic na motorce me bavi, a tak jsem si tuhle petihodinovou jizdu moc uzil.

Kolem druhe jsem se vratil pro zrovna vzbudivsi se Noru a vyrazili jsme opet k horkym pramenum, kde jsme stravili zbytek dne.

Zitra je nas posledni den na Busuanze a tim padem i u more. Asi pojedeme na nejaky boattrip. Pak uz jen dva a pul dne v zumpe jmenem Manila a hura domu... Bude se mi trochu styskat.
Filipiny nejsou kulturne tak zajimave, jako zbytek zemi jihovychodni Asie. Chybi staryobyle chramy. Vsude stoji nove kostely. O to vic ale clovek doceni prirodni bohatstvi - hlavne to, ktere se skryva pod hladinou Jihocinskeho ci Suluskeho more...

Diskuse k příspěvku

    V diskusi zatím není ani jeden příspěvek.

Odpověď

*

(30667)

Copyright Jan Karlach 2001 - 2024. Vytvořeno na základě šablony Obscura, jejímž designérem je elemis. Všechna práva vyhrazena.