18.07.2007, 13:49 | Zobrazovat výběr fotek Sečuán  Amdo  Hory  Gansu  Tibeťané  Čína  

Campa jako znak pratelstvi

Dnes si neodpustim jeste jeden zapis. Po tradicnim jidle u muslimu jsem vyrazil okounout mestecko. Vyrazil jsem do chramu. V mziku me obklopili mali Tibetane, mohlo jim byt dohromady maximalne 13 let a chteli cigaro. Vyplisnil jsem je lamanou cinstinou, ze jsou prilis mali na to, aby kourili a at se jdou radsi ucit anglictinu. V ten samy moment mi jezdec na koni vytrhnul lahev studeneho zeleneho caje, ktery jsem si koupil, podekoval, zamaval a cvalem zmizel v dali. Fuck you, zakricel jsem za nim, on se akorat zasmal. To me dost rozladilo.

Vykrocil jsem smerem k mistnimu monastyru. Po chvilce poflakovani po travnate plani jsem omylem vzbudil pasacka koni (tedy... alespon lezel u dvou pasoucich se koni). Vyzval me, abych si sednul. Po chvili jednoduche konverzace se nabidl, ze pujde se mnou... Dorazili jsme na dalsi plan, sedli jsme si. Pozadal jsem ho, at mi do deniku napise zakladni vyrazy v tibetstine. "Dobry den, dekuji, nashledanou, prosim...". Za chvili k nam lehkou chuzi dokracel muz, ktery se poflakoval po travine s kytarou v ruce, velmi zdatne na ni hral a zpival. V tom okamzeni se prihnal mlady mnich na motorce Honda. Pokracovali jsme v konverzaci - vetsinou mou velmi lamanou cinstinou a gestikulaci.

Po chvili me k memu prekvapeni pozvali na jidlo. Sice jsem uz jedl, ale tusil jsem dalsi zazitek, a tak jsem s radosti prijal. Prisli jsme k domu, ktery byl hned vedle jedne z budov klastera. Vesel jsem do mistnosti, ktera byla stredne velka a plna lidi - mnisi, mnisky, mistni staresinove a Tibetane. Ihned me vyzvali, abych si sednul, nalili mi polivku, ve ktere plavala spousta zeleniny, hub a jinych hure identifikovatelnych ingredienci. K tomu pridali baozi plnene masem a k zapiti cerny caj s mlekem. Vzruch budily zejmena me chlupate koncetiny. Zezacatku se se skepsi divali na muj fotak, ktery mi visel na krku, ale po chvili konverzace a pote, co jsem asi 10 lidi nechal udelat fotku, propadli fotomanii. Vysli jsme ven a ja jsem je fotil. Na motorkach, po skupinkach, deti, staresiny. Pak jsem pujcil fotak lidem a ti me pro zmenu fotili se skupinkami mnichu a mistnich. Tohle trvalo asi hodinu. Pak to vypadalo, ze se zase daji kazdy do sve prace, a tak jsem se rozloucil, kazdemu jsem podal ruku a druhou svou rukou tu jejich prikryl, coz kvitovali s povdekem.

Vysel jsem ven, pasacek stale se mnou. Nabidl se, ze me provede kolem, souhlasil jsem. Zavedl me k pohrebisti. Projevil jsem dostatek respektu a nesel jsem blize, nez k jeho brane. Celou dobu me drzel rukou za rameno. "Women shi hen hao penyou," rekl. Znamena to "Jsme velmi dobri pratele". "Hen hen hao," odpovedel jsem a podal mu ruku. Pote nasledovala jeskyne zasekla v horach a pak dalsi prochazky kolem budov klasteru, behem nichz jsme desne zmokli. Muj novy kamarad a jeho didi (mladsi bratr) me pozvali k sobe domu na caj.

Vesli jsme do velice skromneho domu, avsak uvnitr byl nadherny. Po stenach visely fotografie jejich pratel, obrazky davnych tibetskych vladcu, vyobrazeni Zhou Enlaie (prava ruka Mao Zedonga), kterak klabosi s jakymsi mnichem. Mistnosti dominovala kamna, na ktere byly napojeny dva kchangy (jakasi "pecova" postel). Mladsi bratr postavil na caj. Nasledovala vyuka anglictiny, naucil jsem je asi 30 anglickych slovicek, ktera si peclive zapsali vcetne vyslovnosti. Na oplatku mi napsal spoustu cinskych a tibetskych vyrazu do meho deniku.

Pasacek mi daroval knihu v tibetstine, ja jsem nemel nic jineho, nez hodinky od kluka z vlaku do Zhengzhou a ceskou stokorunu, na kterou skutecne vyjevene ziral. Dal jsem mu oboje, strasne porad dekoval... Pili jsme caj a ja jsem se zeptal, jak vnima cinske turisty... "Bu hao" (ne dobre), odvetil. Pak jsem se taky zeptal na ... (vite co asi), dostalo se mi dvojznacne odpovedi. Rikal, ze myslenka dobra, ale provedeni tezce pokulhavalo.

Zavedl me do sve male modlitebnicky, ktere dominovala obri fotka Dalailamy a jinych, u nas mene znamych tibetskych person. Pak se me zeptal, jestli mam hlad. Rekl jsem, ze ne... Ale asi o 15 minut pozdeji svou otazku opakoval, evidentne chtel se mnou jeste jednou pojist... Jedli jsme tradicni tibetske jidlo "campa". Jakysi kondenzovany tvaroh rozpusteny v horke vode, zrno a mouka, tedy alespon tak jsem to vnimal (prosim odborniky, zvl. Matsyu o upresneni ;). Chutnalo to vskutku priserne, jako bych zral hlinu s piskem, ale poslusne a s vyrazem ucty jsem to zblajznul. Pak me sli oba doprovodit do hostelu. Dali jsme si sraz zitra rano v 8 hodin pred mym hostelem, pujdeme do druhe casti klastera a pokud se umoudri pocasi, tak snad i do okolnich hor... Nemuzu se dockat.

Ihned pote jsem zasel do obchodu a koupil obrovskou roli toaletniho papiru a ctyri litry vody... Jen tak pro pripad...

Diskuse k příspěvku

  1. karosh

    19.07.2007, 14:01

    jojo, jen co najdu komp s USB pripojkou a usluznym personalem, ktery mi povoli tuto zbran pouzit... :)

  2. ole saka

    19.07.2007, 12:24

    Strc do cocky aspon jednu z tech fotek, co te fotili Tibetani!

Odpověď

*

(89763)

Copyright Jan Karlach 2001 - 2018. Vytvořeno na základě šablony Obscura, jejímž designérem je elemis. Všechna práva vyhrazena.