16.04.2014, 00:17 | Zobrazovat výběr fotek

13 let tohoto webu

Tento web byl uveden do provozu dne 5.5.2001 a byl umístěn na serveru Webzdarma pod doménou kara.borec.cz... Zezačátku neměl žádnou funkci, v podstatě šlo o trenažér mých schopností v oblasti webdesignu. Pak se mi dostal do rukou digitální foťák Canon A50 a napadlo mě, že internet je dobrý prostředek pro poskytování fotek ostatním uživatelům - skutečně brilantní úvaha, že? A rázem stoupla návštěvnost, jelikož téměř každý můj kamarád toužil rekapitulovat, co že to prováděl na večírku minulý víkend. Zároveň sem lezli šmíráci, kteří chtěli vědět, co a kde dělal někdo jiný minulý, ale třeba i předminulý víkend.

Web vzkvétal a přístupy narůstaly. Zařadil jsem pár nových rubrik, např. Kalíme... (Šťastnova rubrika, inspiroval se na stránkách kapely Litinová vana), Vašíkovy karikatury, což jsou naskenované stránky Runštukova sešitu z Českého jazyka, dále již neexistující Milanovy gamesky a Tomash's fotoz... Z úvodní stránky jsem vytvořil svůj blog, kam jsem v různém časovém rozpětí přispíval událostmi z posledního týdne či měsíce.

Postupně, jak jsem se učil PHP a MySQL, jsem stránky do této technologie předělával. Jednoho krásného dne na hlavním serveru Webzdarma shořelo diskové pole a server neběžel už asi desátý den v kuse. Naštěstí jsem měl naprosto čerstvou zálohu, a tak jsem se rozhodl, že přejdu na placenou službu. Vybral jsem si WEB4U, jelikož jsem o nich četl spoustu dobrých referencí... Koupil jsem si doménu www.karosh.cz a 500 MB diskového prostoru + megabalíček služeb. To byla na tehdejší dobu skutečně bomba - a taky draze zaplacená. Celá ta legrace stála ročně kolem pěti tisíc - dnes něco absolutně nemyslitelného. Jediné, co zůstávalo pořád stejné, byl design.

Zhruba v březnu roku 2003 si jeden z mých nejlepších přátel, Albrecht K. Smuten, řekl, že ten design stojí za hovno (sic), a že to tak nenechá. Uchopil spoustu stránek formátu A4, pár A3jek a začal kreslit. Jeho oblíbený nástroj - fixka na sčítání lidu 2001 - začal plnit stránky tvary a odstíny černé a bílé. Mojí podobiznu nakreslil podle fotky, kterou jsem pořídil tak, že jsem asi jednu hodinu narcisticky fotil sám sebe z různých úhlů.

Samotná historie tohoto designu, který snad ještě někde někdy vyhrabu, je zajímavá. Autor jej nosil v deskách ve svém batůžku snad po celé republice, párkrát si na něj omylem plivnul a rozmazal tak jeho část, nezřídka jej také polil pivem. Zhruba po roce byl výtvor hotov. Rozhodli jsem se, že jej raději nafotíme, než abychom ho skenovali, jelikož naskenováním obraz ztrácí jeden rozměr. Použili jsme k tomu digitál Canon G1.

Problém byl se stativem. Jelikož žádný rozumný nemám, museli jsme improvizovat. Nakonec jsme si vystačili s dvěma reprobednami, na ně položili squashové rakety upevněné nití a ně potom fotoaparát. Jelikož reprobedny nebyly dostatečně vysoké, musel jsem na ty rakety naskládat ještě pár scénářů z Národního divadla, mj. her Coriolanus, Romeo a Julie apod.

Poslední věc, která zbývala, bylo sehnání rezavého plechu, s kterým by se dal hotový výtvor, sestavený v Photoshopu v7.0, prolnout. Takový plech jsme našli před kostelem v Klimentské ulici. Bylo to staré rezavé kolečko, které stálo osaměle opřené o jeden z jeho pilířů.

Tenhle design vydržel nakonec dost dlouho - až do léta r. 2007, kdy jsem jel na pár měsíců do Asie. V té době už byl web jako takový zase trochu jinde, i můj blog už měl sloužit jiným účelům, než jen dokumentování alkoholických příběhů mých přátel. Po šesti letech jeho existence jsem totiž konečně měl o čem psát. V té době nastalo těžko uvěřitelných sedm let nekonečně provizorních řešení. Alespoň tedy z hlediska funkčnosti a designu. Změnu designu v té době provedl Franta Sklenka.

O čtyři roky později došlo ke sjednocení galerie a blogu, stejně jako přibyla sekce pro mou vzkříšenou vášeň - analogovou fotografii. Na podzim 2011, po návratu z půldruhého roku dlouhého studijního pobytu v ČLR, jsem na základě téměř šesti let cestovatelských zkušeností z Asie, které byly v blogu detailně zaznamenány, napsal sbírku etnograficko-cestovatelských esejů.

Teď, v půlce srpna 2014, web dostal konečně ucelenou podobu. Trvalo mi půl roku, než jsem probral veškeré fotografie, které jsem kdy vyfotil. Chtěl jsem totiž znovu všechno protřídit a publikovat to zde v rozumném rozlišení. U spousty těchto kolekcí momentek bohužel chybí popis - na vině je z velké části moje lenost a záliba v prokrastinaci. Přesto jsem šťastný, že jsem to všechno tak nějak dokázal dát dohromady a doufám, že aspoň těm lidem, kteří jsou na fotografiích zvěčněni, to vykouzlí na tváři (ať už rozpačitý či nevinný) úsměv. Jsou zde tedy tisíce fotografií různého zaměření - ať už šlo o kulturní akce, koncerty, večírky či cesty po proklestěných i po neprošlapaných stezkách. Celkem je toho přes šest GB. Jsou zde k dohledání i dávno zapomenuté legendární historky, jejichž brilantní narativní složku dokázal ze svého talentovaného pera vykouzlit především pan Šťastna.

Je více než symbolické, že web jsem po dlouhých sedmi letech učesal právě teď - před dalším velkým dobrodružstvím. Střelka mého pomyslného a lehce těkavého kompasu tentokrát ukazuje na srdce jihosečuánských Chladných hor, domov národnosti Yiů (resp. Nuosuů) a jejich podivuhodný jazyk. Nic tedy nekončí, pořád jsme na začátku. Je to spíše má otevřená pracovna, než výkladní skříň mých schopností, drtivá většina zde publikovaných věcí jsou živoucí polotovary. Berte tedy vše s nadhledem vám vlastním. Díky za přízeň, ať se vám tu líbí!

Diskuse k příspěvku

    V diskusi zatím není ani jeden příspěvek.

Odpověď

*

(33941)

Copyright Jan Karlach 2001 - 2018. Vytvořeno na základě šablony Obscura, jejímž designérem je elemis. Všechna práva vyhrazena.