Potřebuji být v neustálém pohybu, jen tak nacházím svůj klid. Právě teď, už přes dva roky, pendluji mezi dvěma naprosto odlišnými místy - Chladnými horami a Hongkongem. V obou místech přebývají silné příběhy dob nejen minulých, ale především těch současných. Pokud potřebujete průvodce těmito příběhy, můžete začít prozkoumáváním této mé pracovny.

Čína: Střípky z jižního Podnebesí

_
Odlehlé čínské periferie, místa na hony vzdálená císařskému středu. Zákoutí hor a řek, oplývající nefrity a jinými tajuplnými a magickými předměty, které střežily fantastické bytosti s třemi hlavami či otvorem uprostřed hrudi. Kniha zavádí čtenáře do strhujících scenérií, dynamicky se proměňující jižní Číny, krajiny navždy poznamenané unikátní stopou staročínských dějin. Vede je podmanivým čínským jihem, horskými oblastmi, kde se střetává prostota obyčejných lidí s moderním světem 21.století.

12.08.2014, 12:03

Archeologie jazyka etnika Bizika

O lidech, kteří si v Číně říkají Tchu-ťia (význam prostě „ti původní“), jsem toho slyšel mnoho. Některé jsem dokonce potkal i mimo jejich tradiční území, avšak nebyli schopni mi toho o své národnosti říci mnoho, protože, dle svých vlastních slov, „již byli asimilováni“. Dokonce ani nevěděli, že kdysi všichni mluvili svým vlastním jazykem. Na dotaz, jak zní jazyk etnika „Bizika“ (popř. „Mongzzi“, pokud jde o jižní dialektickou větev), mi odpovídali, že „podobně jako sečuánština“ a odkazovali tím k dialektu čínštiny, kterým se hovoří v končinách na rozmezí provincií Chu-bej, Chu-nan a municipalitou Čchung-čching. Podobné informace ležely všude možně po čínském internetu. Až jsem našel zmínku o městysu Paj-fu-s' kdesi na zmiňovaném pomezí, kde by prý měl být jazyk ještě slýcháván v odlehlejších vesnicích a také především na místní základní škole, kde se jej snaží oživit učitel Čchu Jung-ming. Zároveň v té oblasti byly dvě velké pevnosti místních vládců, jenž se v roce 2015 dostaly na seznam světového dědictví UNESCO. Tato kombinace skýtala živnou půdu pro pěkný, několikadenní výlet a zároveň byla výzvou k nalezení něčeho, co se velmi rychle ztrácí z lingvistické mapy. Za národností Tchu-ťia se jezdí spíše do mnohem známějších chunanských lokalit – např. starého města Feng-chuang či do „Avatarova pohoří“ Čang-ťia-ťie. Já jsem však vyrazil na opačný, málo probádaný konec.

06.06.2017, 14:07 #Tujiaové  #Mistní vládci (tusi)  #Xing'an  

Šálek čaje generála Tuana

V oblasti je Památník mučedníků s dřevěnými tabulkami, který byl postaven podle vzoru Svatyně nacionalistických mučedníků v Tchaj-peji. Vojáci a jejich potomci, kteří žijí v Santikhri, se mají dobře, totéž se však nedá říci o odlehlé komunitě generála Liho. Santikhiri je dnes turistickou destinací, ti z Tham Ngob však žijí velmi skromně. Zdejší mají mnoho příbuzných v Jün-nanu, především v okresech Pao-šan, Tcheng-čchung, Te-chung, Lan-cchang, Jung-te, Čeng-kchang, ale také ve městech jako Ťing-chung či v provinciálním hlavním městě Kchun-mingu. Zavření hraničních přechodů mezi Myanmarem a Čínou značně zkomplikovalo místním návštěvy těchto příbuzných, byly zrušeny i mnohé mezinárodní lety. Nejbližší cesta tak vede lodí po řece Mekong, což si ale ne všichni mohou dovolit. Druhou možností je zdlouhavá cesta přes laoské hraniční přechody a jižní část Tajské autonomní prefektury Si-šuang-pan-na.

05.05.2017, 18:56 #Thajsko  #Lahuové  #Opium  

Republikánská čajovna a rudý prach

Je to jako mikrosvět moderní Číny, ta stará čtvrť v městysu Pcheng-čen. Nebo tedy čtvrť... On je to takový čtverec dřevěných domků uprostřed moderní, ohyzdné panelovo-betonové zástavby. Ta ulice se jmenuje "U bódhisattvova pavilonku". Takový tu opravdu stával, není však jasné odkdy. Asi před sto lety celý Pcheng-čen lehl popelem... Tedy až na tuto stavbu. Místní tak podle pavilonku pojmenovali celou ulici. Samozřejmě z pověrčivosti, jméno mělo ochránit město před podobnými katastrofami. Za Republiky byl pavilonek využíván jako čajovna. A tak je tomu dodnes.

23.04.2017, 09:25 #Čaj a čajovny  #Pengzhen  #Chengdu  

Dech dávných časů na řece Tchuo

Fakt, že řeka Tchuo protéká těmi nejprůmyslovějšími městy Sečuánu, nezní jako lákadlo pro nevšední zážitky. A možná právě proto je možno na jejích březích spatřit v mnohém ten pravý, turisty naprosto opomíjený a pod náporem takzvaného ekonomického rozvoje neúprosně mizející typický zdejší venkov.

17.04.2017, 09:11 #Neijiang  #Huaide  #Chengdu  

Liangšanské analogie

"Chladné hory jsou zaostalé." Tohle uslyšíte v Číně snad od všech, před nimiž vyřknete "Liang-šan". Především pak od těch, kteří tam nežijí, případně tam nikdy nebyli a nebudou. Ani je nenapadne uvažovat, jak krásný ten kraj ve skutečnosti je. Analogová fotografie je z hlediska dnešních technologií také zaostalá. Z jiného úhlu pohledu je naopak naprosto výjimečná a zcela jistě nenahraditelná. Veškeré další analogie, nejen mezi tímto typem fotografie a Chladnými horami, si dovodí každý sám. Pro ně, ale i pro ty ostatní, sem dávám toto poněkud zmatené, černobílo-barevné album.

08.04.2016, 17:19 #Yiové (a Nuosuové)  #Hory  #Bimo a suni  

Zzyzzypuvu: konec i počátek

Údajné Zzyzzypuvu se má rozprostírat po ose čchiaoťiaských městysů Ma-šu, Lao-tien a Pao-ku-nao, vše protíná horský hřbet Tchang-lang-šan táhnoucí se severovýchodně-jihozápadním směrem. Po příjezdu jsem užasl. Místo bylo pusté, do obrovské výšky se tyčil hřeben hor poznamenaný erozí. Ostrou čepel hřebenu jako by rozmělňovaly menší vodopády, jen místo průzračné tekutiny tam byl jenom písek a prach. Povrch stěn připomínal vrásčitý obličej pamětníka starých časů. Vrcholy byly holé, u pat hor a kopců tu a tam zářila vesnice tvořená domy s bílými zdmi obklopená sporadickou zelení s občasným shlukem chanských hrobů. Půda byla v mnoha místech červená až rudá a také měďovitě zelená - naznačovala přítomnost kovu. Jelikož byla v dětství mým koníčkem spíše paleontologie, nejsem schopen podobné jevy přesněji identifikovat. Vše se shora zařezávalo do modré oblohy a dole bylo ovinuto nicotnou silnicí. V nejhlubších místech příkrých údolí proudil potok. Stál jsem tam s otevřenou pusou, do které mi vítr bez přestání foukal prach, takže jsem se co chvíli rozkašlal – kruté mrazy v Čcheng-tu si vybraly svou daň. Vše bylo nehybné. Zdejší vítr zdánlivě krajinu oživoval, přesto zároveň klamal. Nebýt jeho, nikde by nebyl ani náznak pohybu. Od poloviny neschůdných kopců a skalních stěn výše byly zřetelné malé jeskyně. Byly jich desítky a táhly se jako opasek podél celého hřebene. Ano, skutečně, toto může být to místo! Směrem od hřebene do všech světových stran je velké množství navazujících údolí. Některá ústí do Liang-šanu, další zase směrem do provincie Kuej-čou i jižně směrem ke Kchun-mingu. Pořídil jsem několik fotografií. Když jsem se zpětně podíval na datum, zarazil jsem se. Bylo šestého ledna roku dva tisíce šestnáct. Šest předků, jeden národ, dva konce. Vše do sebe zapadlo. Žádní Iové zde již nežijí, alespoň jsem tedy žádné nepotkal. Jak symbolické! Místní názvy v sobě často měly jméno An – klid. Pro živého člověka bylo toto místo nehostinné, pro odpočinek duší však naprosto ideální.

01.02.2016, 13:16 #Zhaotong  #Sečuán  #Ningnan  

V malajsijském vyhnanství

V půl šesté ráno jsem rozlepil oči. To bylo tím, jak sebou letadlo praštilo o ranvej v Kuala Lumpur. V tom místě, kde byla ještě před pár desítkami let bažina, teď dlí tohle monstrum. Nikdy jsem v Malajsii nebyl a popravdě řečeno, dle referencí mých přátel prý nejde o nic světoborného. Nutno přiznat, že to nebyla tak úplně pravda... Autobus z letiště právě vjel na periferii KL, siluety tropických dřevin a v popředí se pasoucích vodních buvolů byly doplněny pozadím, které tvořily rašící skelety nových mrakodrapů, toho času ještě obklíčené jeřáby. Na KL Sentral nikdo nikde nebyl, nikdo nic nevěděl a všichni byli ospalí. Odjel jsem tedy na jiný autobusový terminál a vydal se na cestu k ostrovu Penang.

01.02.2016, 12:45 #Penang  #Langkawi  #Malajsie  

Tři barvy ráje: zelená, modrá a rum

Je to jako když projedete tím tunelem, který odděluje sečuánskou pánev a tibetskou náhorní plošinu na trase Čcheng-tu – Si-čchang. Na jedné straně je všechno přikryto mlhou (či smogem), stráně jsou prorostlé hustou, neprostupnou změtí bambusů, dřevin či popínavých rostlin. Na opačném konci je pak vzduch tak čistý, až to všude kolem praští, jako když šlápnete na čerstvě zamrzlou louži. Z té modré barvy tam nahoře se člověku zatočí hlava - a to ani nemusí vylézt po zdejších téměř holých svazích do nějaké závratné nadmořské výšky. Přesně takový má člověk pocit, když se během ani ne dvaceti čtyř hodin ocitne s krátkou zastávkou v Šanghaji na ostrově Mauricius. Jde o nefalšovanou teleportaci mezi dvěma dimenzemi. Vyberte to nejlepší z obou stran tunelu a přidejte ještě další tajné ingredience do tohoto lahodného koktejlu, včetně výtečných rumů různých druhů. Popíjejte pomalu, z(h)asněte se, energii si šetřete na den.

12.08.2015, 06:33 #Surf  #Moře  #Mauricius  

Duzie

Mezitím ustaly zápasy býků. Nejzábavnější část nastává ve chvíli, kdy se mohutné zvíře splaší a dá se na úprk vstříc davu. To pak celé vypadá jako severokorejská spartakiáda, barevné proudy ječících lidí se řinou do výše položených míst za záchranou holého bytí. Býkům často trvá velice dlouho, než si mezi sebou vyřídí účty, popřípadě než se jedno ze zvířat rozhodne souboj vzdát a dát se na ztřeštěný cval do těsných davů dobře se bavících diváků. Teď už ale nastal čas pro ducání beranů. Je to moje oblíbená disciplína, jejich zápasy mají mnohem větší spád. Zápasí několik zvířat najednou. Když je jeden souboj nudný, dá se upřít pozornost na jiný. Vše, od býků až k beranům, jsme komentovali od hrdla lahve. Přírodní koloseum mělo skvělou akustiku, narážení lebek na sebe tak vždycky doprovázel výrazně dutý zvuk, po kterém následovaly extatické výkřiky přihlížejících. Některé berany bylo nutno do souboje nutit, někteří se do sebe pustili s nefalšovanou zvířecí zběsilostí. V očích diváků i pánů zvířat to jiskřilo napětím i vzrušením z každé kapky krve, která dopadla na vyprahlou rozpraskanou půdu.

10.08.2015, 06:34 #Yiové (a Nuosuové)  #Liangshan  #Sečuán  

Deštivý den a Velký chrám v Lithangu

Zrovna začalo pršet a my jsme se ukryli v první svatyni Velkého chrámu v Lithangu mezi vrzajícími modlitebními mlýnky a rotujícími věřícími. Překvapivě všude visely portréty Dalajlámy.

06.08.2015, 06:33 #Čína  #Sochy a chrámy  #Hory  

Pokoření Muli a Gandalf Žlutý

Nejprve jsme s autem podjeli útes držící snad jen na několika koříncích zdejších mechovin. Uprostřed cesty ležel ostrý kámen, který musel jeden ze dvou mužů odklidit. Se slovy „jejda ouha nebezpečné“ se vytrtolil z auta, skopl kámen z útesu a jelikož šlo hlavně o čas, nezapomněl se na tomto místě za autem ještě ležérně vymočit. Nebylo nám z toho všeho moc do zpěvu. Kritické místo jsme však přestáli bez úhony a asi za dvacet minut už dopravní prostředek zastavil na smluveném místě. Poznali jsme to tak, že tam končila jedna z cest. V okolí ovšem nikdo nebyl. Vyběhl jsem do svahu zeptat se několika zdejších dělníků, kterým směrem je Muli. Naprosto oproti očekávání ukázali na vratký provazový most a úzkou cestu vykrojenou do svahu a mizící někde za hřbetem kopce. V ten moment jsem seshora uviděl auto, jak staví na druhém břehu a s pomocí dvou mužů po mostě přechází vetchý stařec. To byl ten člověk, pro kterého dva řidiči jeli. Zavolal jsem na Jakuba, že námi původně zamýšlený směr je chybný, a že správný se skrývá v krajině za mostem. On se chopil situace, přeběhl na druhou stranu a jal se zadržovat džíp. Výškofobik JL rozpřáhl svá křídla, zavřel oči a třicetimetrový mostek nad poměrně rozvodněnou řekou přeletěl. Udělal všechno pro to, aby po něm nemusel jít. Všichni jsme se nakonec poskládali na druhém břehu u džípu. Dychtivě jsme zahrnuli oba řidiče otázkami, až z toho byli celí nesví. Ta nejpalčivější se týkala především ceny. Po chvíli přemýšlení jeden z nich vyřkl sumu: „…......padesát,“ vylezlo z něj a z ošívání bylo vidět, jak je mu to samotnému nepříjemné. Byla to větší úleva, než když člověk doběhne s kalhotami už na půl žerdi bez toho, aby jeho čest utrpěla újmu. Samozřejmě jsme ihned souhlasili. Pánové nejeli až do námi vytýčeného místa, tvrdili ale, že jejich cíl leží poblíž. Nedostatek místa v autě jsme vyřešili tím, že dva z naší výpravy se vždy poskládali na korbu pick-upu.

06.08.2015, 06:33 #Sečuán  #Tibeťané  #Sochy a chrámy  

"Stará čajovna" a Jjike Hxabbu

Hxabbu a jedna z jeho mnoha improvizací během líného parného odpoledne ve Staré čajovně (Lao-čcha-fang) na břehu jezera Čchiung-chaj.

15.07.2015, 10:44 #Muzika  #Bimo a suni  #Liangshan  

Karavanní stezka a mudřec Mao

„Toto jsme zde stvořili před sedmi lety. Máme našeho vůdce rádi,“ povídala stařenka, která mi posléze sdělila, že zdejší starší generace je většinou negramotná. Podobný výjev jsem uzřel v Číně poprvé a popravdě řečeno mě zanechal trochu v rozpacích. Přemýšlel jsem, v jaké božstvo se Mao změní za několik stovek let. Bůh socialismu? Bůh beztřídní společnosti? Bůh druhé republiky? Těžko soudit, sami se to asi již nedozvíme.

28.06.2015, 10:44 #Sečuán  #Yiové (a Nuosuové)  #Yuexi  

Chuejliská čajovna v Malé uličce

Ruch a zpěv v místě plném dobré nálady.

28.06.2015, 10:43 #Huili  #Muzika  #Liangshan  
Copyright Jan Karlach 2001 - 2017. Vytvořeno na základě šablony Obscura, jejímž designérem je elemis. Všechna práva vyhrazena.